Zajděte si na film Kuličky (recenze)

Málokdy mám opravdu chuť si zajít na něco do kina. Není to v tom, že vlastním rapidshare premium account a že si vlastně mohu legálně všechny (i když zejména zahraniční) filmy z kin legálně stáhnout. Problém je v tom, že většina z nabízených filmů jsou nesmysly, slátaniny, nudné braky se spoustou efektů a rozkošných nudných zvířátek nebo naopak potoky krve a záblesků světel pro podpoření dynamiky.

Povídkový film Olgy Dabowské Kuličky sliboval víceméně inteligentní humor o manipulaci žen s muži, takže jsem si ho samozřejmě nemohl nechat ujít, a to i přestože byl Čtvrtníčkem v Kinoboxu označen za "film o ženách pro ženy" a od Spáčilové dostal pouze 50% (ono se nelze recenzemi na idnes zase tolik řídit...).

Film se skládá z jedné minipovídky na úvod (kdyby ji nehrály děti, tak by to tak mile nepůsobilo, tematicky je to spíše na úrovni klišé z každého druhého vtipu z Trnky Brnky) a tří delších povídek, jednotlivé povídky se nijak neprolínají. Seřazeny jsou podle stáří aktérů, takže zatímco na úvod hrají opravdu hodně malé děti (3-5 let), na konci je zařazena povídka o starých lidech na pomezí života a smrti.

Povídka Maminčin andílek je ze všech nejsyrovější a nejdrsnější - na úvod filmu je to docela šok :-) "Hrdinkami" povídky jsou mladé dospívající dívky (přestože mají herečky 18 let, tipoval bych je maximálně na 16...), které pro ostřejší slovo nechodí daleko, pijou vodku, odpalují jednoho jointa za druhým a celkově vedou poměrně neřestný život. Zase klišé? Trochu ano, na druhou stranu jsem už podobných holek nepotkal málo, takže to úplně mimo rozhodně není. Zápletka je zajímavá, herecký výkon Terezy Nvotové se mi nemohl nelíbit (navíc vypadala stejně dobře jako kdysi její sestra Dorota v Děvčátku), polovinu příběhu navíc podmazává docela pěkné techýnko (mohli přidat víc basů).

U druhého příběhu jsem se nasmál asi nejvíc. Zápletku asi mohu prozradit, koneckonců v povídce jsou důležitější přecejen trochu jiné věci (dialogy, fóry...). Ve stručnosti - žena středního věku svede na setkání katolických oveček (spolčo) kněze středního věku a počne s ním dítě. Trochu mě mrzí, že si scénář více nepohrál se samotným momentem svádění (kněz odmítá, a v dalším záběru už je střih na ráno ve společné posteli - trochu málo!). Následné zpracování rozporu mezi tím, jak si chce církev svého kněze udržet (odpustit mu) a na druhou stranu v něm chce vzbudit nějaký pocit viny a touhu po odpuštění - to mě opravdu bavilo. Udělal jsi chybu, my to bereme, my ti odpouštíme, hlavně nám slib, že už to nikdy neuděláš a necháš tu ženu na pokoji. Neopouštěj nás, protože bez tebe celé naše spolčo půjde úplně do prdele a my nebudeme mít komu věřit. Povídku Mravní imperativ hudebně podbarvují katolické odrhovačky, ale v kontextu filmu působí spíše vtipně než že by lezly na nervy jako z nedělního vysílání ČT2 - takže v pohodě :-) A ještě jeden postřeh - částečná podobnost povídky s filmem Pravidla lži nemůže být náhoda...

Poslední povídka s názvem Pomalu, ale slábnu se opět vrací trochu do klišé (stařena buzeruje starce, dokonce i po smrti když mu uklízí hrob), na druhou stranu obsahuje dost vtipných momentů, při kterých se lze docela dobře, třebaže trpce, zasmát.

Celkově jsem předpokládal, že půjde film Kuličky přecejen trochu více do hloubky a zaměří se více na psychologii postav, na druhou stranu to i takhle byla docela inteligentní komedie, kterou rozhodně stojí za to vidět. Nevím, jestli to bylo pozdním časem (21:55, 6. den po premiéře), každopádně jsme v kině prvních 15 minut seděli sami (poté přišli další 4 lidé). To mi přišlo docela málo.

Zajímá vás, proč se film jmenuje zrovna Kuličky? Zajděte si na něj, a budete to vědět. Právě scéna s kuličkami v povídce Mravní imperativ patří ve filmu k těm nejlepším, nejzajímavějším a nejpřekvapivějším :-) 75%