Macbook Pro: Nekupujte si (levné) SSD, zvažte radši hybridní disk

Tento týden jsem nadobro pohřbil myšlenku fungování mého Macbooku Pro s SSD od A-DATA. Zatímco v předchozím článku jsem ještě dával najevo svou relativní spokojenost (přestože o žádném "wow efektu" nemohla být řeč), dnes přiznávám, že jsem s koupí SSD S596 Turbo od A-DATA docela šlápnul do hovna. Je možné, že jsem měl smůlu na vadný kus, nicméně i z různých jiných diskusí na internetu jsem postupně nabyl dojmu, že Mac OS X a technologie SSD ještě zdaleka kamarádi nejsou a dělají si vzájemně naschvály.

Stručně řečeno – po čtvrt roce o něco rychlejšího fungování systému se mi stalo, že se Macbook Pro začal chovat divně (místo názvů písniček v iTunes se začaly zobrazovat klikyháky) a po klasickém IT řešení, tedy vypnutí a zapnutí systému, už jenom displej krátce bliknul a bez jakékoli chybové hlášky opět chcípnul.

V ten moment jsem byl schopen pouze nastartovat poněkud méně stabilní a často mrznoucí systém v single-user módu (Cmd+S hned po zapnutí napájení, jakási obdoba nouzového režimu) a zjistit, že na vině je rozbitý souborový systém, který nelze s pomocí aplikace Disc Utility standardně opravit.

Takže jsem do Macbooku pokorně vrátil původní disk, obnovil data ze zálohy (používáte-li SSD, je hodinové zálohování přes Time Machine naprostá nezbytnost) a následně zkusil zformátovat a zkontrolovat SSD S596 Turbo pomocí nástrojů ve virtualizovaných Windows 7.

Všechno se zdálo být kupodivu OK – dal jsem tedy SSD ještě jednu šanci. Jeho vyšších rychlostí, které po čtvrt roce používání bez TRIMu zformátováním trochu ožily, jsem si užíval jen něco málo přes týden. Poté se objevilo opět několik poškozených souborů, které se protentokrát podařilo opravit s pomocí aplikace Disc Utility. Znejistěl jsem, a začal jsem pomalu hledat jiné řešení.

Jelikož jsem se dočetl o připravované nové generaci SSD, odložil jsem řešení problému na březen, což mě tento týden docela vytrestalo – opět se mi poškodily některé soubory, a jako na potvoru i jeden z těch nejdůležitějších: Finder! Došlo k paradoxní situaci – po restartu mi nenaběhla plocha ani dock, jediné, co jsem měl k dispozici, bylo Adium a poslední použité aplikace z Apple menu. Jelikož mezi těmito aplikacemi byly i Parallels, spustil jsem si virtualizované Windows a díky sdílení aplikací asi jako jediný člověk na světě spustil "macovské" Safari ze Start lišty "Windows".

Jelikož zastávám filozofii "rozbilo se = koupit lepší", koupil jsem ještě ten den na Alze disk nový. A protože z SSD nelze hned přejít zpátky na klasický HDD (i když A-DATA S596 Turbo za moc nestálo, tak rozdíl oproti standardnímu disku přecejen byl znatelný), rozhodl jsem se protentokrát pro disk hybridní - 500 GB disk Seagate Momentus XT se 7200 otáčkami za minutu a 4 GB SSD "vyrovnávací" pamětí.

Seagate Momentus XT - zatím co slíbil, dodržel

Co se týče hybridního disku Seagate Momentus XT – momentálně jsem ve fázi mírného nadšení. Disk zatím plní vše, co se o něm lze dočíst v recenzích i diskusních forech. Kombinuje v sobě skutečně všechny výhody i nevýhody jak klasických HDD, tak SSD.

Asi největší výhodou je (kromě vyšší kapacity a ceny, která je u 500 GB varianty něco pod 3000 Kč s DPH) subjektivně rychlejší práce disku, která se při běžné práci téměř vyrovná SSD od A-DATA.

Rychlost bootování Mac OS X po několika restartech (tedy přesunutí nejpoužívanějších souborů do SSD cache) klesla z 60 sekund na cca 25 - 30 sekund (SSD to zvládlo o cca 10 sekund rychleji, ale je možné, že se hybridní disk ještě časem o málo zlepší - je to asi už jedno).

Virtualizované Windows v Parallels naběhnou zhruba za podobný čas (cca 30 - 35 sekund oproti 20-25 sekundám při použití SSD A-DATA), spuštění Safari z docku je opět okamžité, méně používané aplikace se spouští zhruba o 50% delší čas než při použití SSD A-DATA.

Výhodou hybridního disku je použití dražší varianty SSD modulu (SLC), která není tolik závislá na funkci TRIM – disku je tak jedno, jestli jej využívají Windows nebo Mac OS X.

Z hlediska rychlosti je u hybridního disku problémem zejména dlouhá přístupová doba a poněkud pomalejší rychlost čtení (můžete se podívat na XBench pro A-DATA S596 256 GB a pro Seagate Momentus XT 500 GB). Zajímavé je hodnocení disků systémem Windows 7 – SSD A-DATA dosáhlo hodnoty 6.8, hybridní disk Seagate dosáhl krásné hodnoty 6.6 a původní disk v Macbooku měl "pouze" 5.4.

Propastný rozdíl v hodnocení XBench při běžné práci poznat není (hybridní disky bývají v benchmarcích podhodnocené), pocítíte ho jen když dojde na lámání chleba (i když mám 8 GB RAM, tu a tam se mi při virtualizaci stane, že mi systém swapuje třeba i 2 GB – zatímco v případě SSD jsem tuto skutečnost nikdy nepoznal = odezva systému se výrazně nezměnila, v případě hybridního disku je to znát velmi silně, systém začne mrznout).

Za asi největší problémy hybridního disku bych označil jeho zvýšenou teplotu (41°C je na povrchu cítit), vibrace a s nimi spojený hluk (je to snesitelné, ale není to SSD a není to ani originální 5400 disk – v diskusích to občas přirovnávají k pomalu běžící tiché CD mechanice a mohu to víceméně potvrdit).

V tomto momentě nejsem příliš schopen komentovat vliv na výdrž baterie, podle prvotních testů se mi však zdá, že rozdíl nebude velký (mívám displej rozsvícený naplno a většinu času mi běží v Parallels Windows, takže spotřeba disku pro mě asi nehraje příliš zásadní roli).

S lehkou opatrností zatím mohu hybridní disk spíše doporučit, jelikož nabízí zajímavý poměr cena/výkon. Nicméně vzhledem k tomu, že lze na Googlu nalézt i pár ne příliš lichotivých diskusních příspěvků (poškozené soubory po čtvrt roce používání...), zůstanu radši i nadále u hodinového inkrementálního zálohování přes Time Machine :-)