Jak vyhrát v ruletě

Dnešní večer, podobně jako všechny večery s Adél, stál za to. Po čase jsme se opět sešli, abychom léčili svoje deprese, zklamání a další chuťovky. Pomohli jsme si několika drinky v Popo, a poté jsem se neúspěšně pokoušel prosadit vymytí mozků v Roxy. Adél je dívka mnoha tváří a ještě více známých. Právě díky jedné z nich jsme se proto octli zhruba okolo jedenácté večer v jistém pražském casinu.

Ne že bych nebyl hráč, hraju si docela rád, ale hazardní hry mi díky zkušenostem z rodiny příliš k srdci nepřirostly. Do casina jsem šel dnes poprvé, a samotného mě zajímalo, jaké to na mě bude mít účinky. V kapse jsem měl něco okolo osmi stovek. Na hraní "jen tak", ze srandy, to byla ideální částka, garantující nulové riziko vysoké prohry. Vložit je do rulety? Zkusit štěstí?

V objektu byl v podstatě pouze jeden opravdový hráč - člověk, který v ruce třímal štos tisícikorunových bankovek a který krátce po našem příchodu zčistajasna vyhrál skoro 300 000 Kč (kolik do toho do 23h nastrkal, toť otázkou, ale troufnu si odhadnout, že v tu dobu byl mírně v plusu). Výhru si nechal vyplatit a pomalu se loučil s tím, že možná zkusí štěstí ještě jinde. Jenže odejít od rulety v momentě, kdy člověk vyhrává, není snadné, a tak se za šikovného povzbuzení obsluhou jal po opravdu krátkém zaváhání  zkusit štěstí nanovo - začal penězi opět ruletu krmit.

Málokdy člověk jako já vidí statisíce v hotovosti, jak se válejí na stole i kolem stolu na zemi, zmačkané ožralýma rukama, polité alkoholem. Vskutku zajímavý pohled, při kterém si člověk začne klást otázku, zda má vůbec smysl normálním způsobem pracovat. Dřít hodiny na něco, co se všude kolem válí jako použitý hajzlpapír. Hodnota peněz se v casinu blíží nule.

Adél krátce po příchodu proměnila asi dvě stovky v tisícikorunu, čímž v podstatě vyhrála na celovečerní útratu. V ten moment jsem si říkal - proč to sakra taky nezkusit? Vždyť nemám co ztratit... Ale mám co vyhrát? Stojí mi za to vyhrát třeba 5000 v ruletě, a mohl bych mít z takových peněz radost? Z peněz, které se tu válí jako odpadky? Kde jsou mé zásady, kde jsou moje kecy o vytváření hodnot, které Ondra ode mě tak nerad slýchává při hraní pokeru a obchodu s akciemi?

Nevsadil jsem - hru s ruletou jsem vyhrál tím, že jsem vůbec nehrál.

Ostatní však zvolili jiné strategie, které byly ve výsledku finančně výhodnější a zábavnější - ostatně pro mě byly zábavné i z pozice pozorovatele. Hráč, který v jedné hře hrál vždy za maximální dovolenou částku - 20 000 Kč), sice dost často utrousil cosi jako "tolik peněz v prdeli... kde jsou???", ale jinak si z ničeho moc velkou hlavu nedělal. Byl úplně na mol (během hodiny rozbil popelník a asi dvě skleničky, aniž si toho nějak viditelně všimnul). Peníze za něj do rulety musela vkládat samotná obsluha, protože toho již nebyl fyzicky schopen. Ovládací panel mačkal jak mu přišel pod ruku (i když už byly sázky uzavřeny, neustále cosi bezmyšlenkovitě mačkal), pil klidně i z cizích skleniček... Nikomu to nevadilo. Všechno se točilo okolo něj, protože nejen že bylo více než jisté, že tam ty statisíce nechá, ale zároveň měl pochopení pro fandící spoluhráče.

Vypočítavá mrcha Adél si toho samozřejmě všimla ještě dřív než já, a tak se kolem něj začala motat. A skutečně - zakrátko dostala první tisícovku do hry. Jakmile ji prohrála, stačilo zase trochu zanaříkat, a vrávoravé ruce opilcovy cosi zmuchlaného opět hodily. Podobnou strategii zvolila i ---, Adélčina kamarádka, která v casinu pracuje za barem. Díky ní a jejímu opětovnému sázení (pozn.: ačkoli provozovatel-bankéř říkal, že ona má jako barmanka zakázáno hrát, nabyl jsem dojmu, že hraje s plným dobrozdáním za peníze casina - aby se necítíl Hráč u stolu sám) jsem pochopil základní princip úspěšnosti rulety, který je sice všem dobře známý, přesto ji však lidé hrají (provozovatel-bankéř, který společně se mnou jediný nehrál, všechny hráče tituloval slovem pacient).

Kouzlo rulety spočívá v tom, že do ní člověk hodí řekněme tisícovku. Za velice krátkou dobu přijde první výhra a člověk dostane pocit, že má štěstí. Kredit vzroste na několik tisíc a vzrušení ze hry stoupá. V tomto momentě málokterý od rulety odejde. Jakmile se přestane dařit a člověk se dostane na nulu (podle mého pozorování je to vždy jen otázka času), přijde moment, kdy zoufalý do rulety vhodí další peníze. A situace se opakuje do té doby, než není co vsadit. Je to prosté, je to geniální.

Myslím, že už nechci vlastnit lékárnu. Zlatý důl je casino!