Karlovy Lázně po letech - DJ Michal C není DJ Michael C a další dojmy

Před pár dny mi přišla SMS od Elvíry, jestli bych s ní a další kamarádkou nezašel někam pařit. Třeba ve čtvrtek do Karlovek.

Relativně dlouho jsem je neviděl, navíc není zase tak časté, aby mě někdo na disco zval, takže jsem rád souhlasil. Přestože jsem Karlovy Lázně po zkurvení hudební dramaturgie v Paradogsu hodil na pomyslnou černou listinu.

Na programu byl napsaný v Discotheque DJ Michal C, takže to začínalo vypadat i na víc než jen pokec v chilloutu.

První dojmy z Karlovek po letech nebyly vůbec špatné – nekonečná fronta se nekonala, vstup stále za krásných padesát, na schodech ubylo pověstného smradu ze zvratků (byl cítit jenom v temnějších zákoutích klubu), z WC zmizely barevné zářivky (asi už ubyli feťáci) a přibylo několik vizuálních atrakcí – například promítání na kouřové plátno na schodišti (FogScreen).

Jelikož se z Discotheque okolo půl desáté ozývala jen jakási nesouzvučná směsice kytarových riffů a bubnů, kterou jsem se ani já neodvážil označit za hudbu (a to už je co říct!), přesunuli jsme se pro začátek do pohodlných křesel v chilloutu. DJ Elent mixoval velice příjemný lehký (deep)house, který by skvěle podmazával naše povídání, kdyby byl zhruba o polovinu méně nahlas. Nevím, jestli bylo očekáváno, že se bude i nahoře tancovat, ale osobně bych doporučil volume doleva. Potom by tomu nebylo co vytknout!

O patro níž v Paradogsu hrál DJ Master směs hip hopu a r´n´b. V rámci pokusu o částečnou objektivitu musím uznat, že měl rozhodně větší publikum než když se v Paradogsu hrála progresivnější muzika. Bohužel nic pro mě a naštěstí ani pro děvčata – proběhli jsme schodiště co to šlo.

V Kaleidoskopu jsme na přání Elvíry setrvali asi nejdéle. Oldies je rytmus dívek, které na parketu tvořily dobrých 85%. Na pánech bylo sedět na lavičkách a dívat se, jak děvčata paří. Takže jsem si pořídil Tequilu Sunrise a díval se na mnohobarevné svítící čtverce na parketu a veselé obličeje všude kolem. A bavil se pokusy o seznámení mužů všech věků s Elvírou i Feministkou (která však sklidila nejvíce úspěchů u manželky Elvířina objevu...).

Hudebně to bylo na oldies poměrně dost pestré, kromě klasických hitů zazněl třeba i Sash!, takže jsem to taky úplně celé neproseděl. DJ Viki nezklamal.

Následně jsme se přesunuli do Discotheque za Michalem C, abych si taky přišel na své. Něco však nehrálo – oproti předpokládanému tranceu zněl house. A ten pán, co stál za pultem, vůbec nehrál jako DJ Michael C, na kterého jsem se nejvíc těšil (pozn.: Michaela C. jsem naživo nikdy neviděl, ale podle internetových stránek a blízkosti k Matamarům jsem si o něm udělal určitý obrázek).

Proletěl jsem celou budovu a všude se ptal, kdo to proboha v Discotheque hraje a kdy už bude trance. U barů nikdo nevěděl, ale ochotná a lehce znuděná VJka mě ujistila, že za pultem skutečně už Michal Cé je. Překvapilo mě, že to vyslovuje česky, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Holt asi musí hrát poplatně dramaturgii klubu a třeba zahraje trance později...

Jenže mix vůbec nezněl jako od jednoho z nejoblíbenějších českých DJů. Právě naopak – vypadalo to, jako kdyby průměrnému pouštěči na venkovské diskotéce někdo donesl pár CD od fedde le grandů a on je pak hrál pořád dokola...

Jsem zastáncem toho, že by měl DJ taneční muziku mixovat tak, aby šlo o jednolitý proud muziky, která se postupně vyvíjí (skladeb neznalý člověk by neměl mít vůbec šanci postřehnout místo prolnutí). Pokud se však Michal C pokusil o mix, skončilo to +- u srovnání rychlosti a beatů. Což bohužel ne vždy stačí.

Nevhodným výběrem skladeb a nemixováním přes výšky se Michalovi u každého přechodu (se kterým si náhodou hrál) podařilo vytvořit minutovou směsici naprosto nehodících se zvuků. Napadlo mě – tohle je muzika? Ne, to je hluk!

Skoro lepší už byly přechody vytvořené tak, že první skladba dohrála do konce (včetně netancovatelných bubnů na konci určených výhradně pro mix) a poté se pustila skladba druhá (podobně jako ve winampu).

Když během 20 minut zazněl dvakrát David Guetta s Love is Gone, přesunuli jsme se do Music Café v suterenu, kde hrála směsice převážně černé hudby – od r´n´b po house. Jako patro to bylo o něco příjemnější než Paradogs, takže jsme tam na přání Feministky chvíli vydrželi a pak střídali jednotlivá patra dle nálady (nebo spíš ve stylu "tohle už DJ vážně přehnal, jdeme jinam...").

Po odborné aplikaci hořícího absinthu s karamelem jsem se stal o půl druhé příznivcem víceméně všech žánrů a nevadila ani ABBA v oldies. Setu Michala C jsem však ani poté na chuť nepřišel, bylo to opravdu moc špatné.

Dobrou zprávou je, že se mi dnes podařilo dohledat, že pouštěč Michal C opravdu nemá nic společného s DJem Michaelem C, takže skandál se nekoná.

Karlovy Lázně zřejmě opět pár let nenavštívím.