Kozí příběh - film pro hravé dospělé a cizince

Kozí příběh (Pověsti staré Prahy) je bezesporu velmi zvláštní a svým způsobem docela nevyrovnaný film. Přestože bylo dílo v kině Palace Cinemas Flora prezentováno jako vyloženě dětské (upoutávky před filmem na Dobu ledovou 3, Madagaskar 2 a Vall E jsou toho jasným důkazem), v reálu na nejmladší diváky působí maximálně výtvarným zpracováním.

Aby bylo jasno – jsem ten poslední, kdo by tvrdil, že erotika a nahota do normálního života nepatří. Na druhou stranu si dokážu představit, že děj neposunující postelová scéna s nahou prdelí hlavní představitelky nebo její extrémně vyvinuté poprsí budou házet tomuto filmu za 35 milionů klacky pod nohy – zejména mimo ČR, kam má film jistě namířeno.

Až na pár výjimek, které dobře dokreslují středověkou atmosféru (hlava zanořená do bujného poprsí v hospodě), bych tyto scény zařadil spíše do kolonky "schválně provokující za každou cenu", než jako "jednoduše dobré". Když jsme s přítelkyní řešili, zda je Kozí příběh spíše pro děti nebo pro dospělé, dohodli jsme se pouze na tom, že je to film pro moji přítelkyni – tedy film pro hravé dospělé.

"Papírovým" hlavním trhákem filmu je počítačová 3D animace – pokud ji máte rádi, budete filmem nadšeni, pokud jste vůči ní rezervovaní, budete jako já zřejmě dávat procenta dolu. Zcela jistě jsem "starosvětský" – na klasické loutky nebo ruční 2D animaci nedám dopustit. Musím však uznat, že některé prvky animace se mi přecejen líbily. Zejména se tvůrcům povedlo vymodelovat pražské památky – přes určitou stylizaci (a deformaci) musím v tomto ohledu vzdát tvůrcům hold!

Velmi zdařilé a s určitou návazností na klasicku českou animovanou tvorbu byly i všechny vedlejší postavy (hlavně kostlivci), které by si v pohodě mohly podat ruce s loutkami z Fimfára.

Velký problém jsem však měl s hlavními postavami, jejichž textury a celkový vzhled na mě působily dost lacině. Skoro jako freewarové automobilové simulátory, vedle ostatní velmi dobré grafiky zkrátka jako pěst na oko. Třeba to však bude Američanům nebo fandům Zdeňka Trošky připadat roztomilé stejně jako chlupatá roztomiloučká stvoření s dlouhým jazykem, na která osobně mám dost silnou alergii.

Pochválit lze jednoznačně namluvení postav známými herci. Kromě tradičně vynikajícího Jiřího Lábuse mě bavil i Viktor Preiss, Jan Přeučil nebo Petr Nárožný. Film má velmi dobrý hudební podkres a 3D zvuk propracovaný do nejmenšího detailu.

Narozdíl od Mirky Spáčilové si nemyslím, že by měl Kozí příběh vyloženě špatný scénář. Kozí příběh je sice mixem všeho možného a určitě nevyužívá rozehrané možnosti na 100% (zejména konec je odfláknutý), přesto je koukatelný s jedním obrovským ALE, ve kterém se z kozy zčistajasna (a z hlediska příběhu zbytečně!) stal přitažlivý ožralý kozel obcující (?) s prostitutkou z hospody na ulici.

Pohádka snese mnoho nevysvětlitelných jevů, ale toto bylo na mě trochu příliš.

Nečekaný závěr (zejména z hlediska chudého studenta upsaného ďáblu) bych také napsal úplně jinak, ale budiž, scénárista zřejmě nepokládal za nutné jeho příběh v rámci toho Kozího dokončit.

Sečteno a podtrženo – Jan Tománek vytvořil atraktivní lehce kontroverzní film, který bude Prahu a českou tvorbu důstojně prezentovat v zahraničí a který pobaví i spoustu hravých dospělých z ČR (je tam i dost místa věnováno vtipu nebo kritice církve). Atmosféra filmu dokonale vystihuje středověkou Prahu přesně v tom světle, v jakém si ji všichni(?) přejeme navenek (bez ohledu na realitu) prezentovat a jako takový film jistě pomůže zvýšit turistický ruch v Praze.

Státní dotace tedy pro tentokrát byly přiděleny naprosto správně. 65%