Ibiza - Ráj se vším všudy (zápisky z dovolené)

Před dvěma lety jsem ve svém lehce složitějším období poprvé navštívil ostrov Ibiza. Bylo to krátce po (opožděném) zhlédnutí rozporuplného filmu Klub sráčů (Kevin & Perry Go Large) a zrovna v době, kdy tento ostrov byl mediálně docela dost propagován.

Ostrov jsem si silně oblíbil díky úžasné kombinaci krásného moře a nočního života. Nejlepší kluby, nejlepší DJové, nejlepší party. Spousta barů s míchanými nápoji, i v restauracích zní povětšinou house nebo chillout. Žádné r´n´b nebo rap, žádný dancík pro děti, jen kvalitní klubová muzika. Rozmanité pláže od velkých velkovýroben po romantické zálivy – na výběr několik druhů písku i proklatě ostré šutry jako v Chorvatsku, někde můžete hopsat v parádních vlnách, jinde se jen tak povalovat na poklidné hladině... Příjemní a ochotní lidé, kteří si turistů dovedou vážit.

Na druhou stranu mi před dvěma lety docela dost vadily dvě věci – hořkoslaná voda v kohoutku a neskutečné vedro i v noci (26 °C v noci je na mě moc). Velkým problémem celého ostrova je absence jakékoli přirozené sladké vody (skoro nikdy neprší), ve vodovodu proudí pouze odsolená mořská voda, která rozhodně není pitná. Má to samozřejmě i své výhody – na celé Ibize jsem nikdy neviděl jedinou mouchu nebo dokonce bodavý hmyz. Snad jen tu a tam nějaké menší odlehlé mraveniště se objevilo, jinak opravdu nic.

Před dvěma lety jsem byl rozhodnut se na Ibizu co nejdříve opět vrátit. Minulý rok to nevyšlo, z letoška Vám přináším tento veliký report...

Je libo Fischer nebo Tomitour?

Je to neuvěřitelné, ale Ibizu mají v ČR v nabídce prakticky pouze CK spojené se jménem Václava Fishera – Tomi Tour a Fischer. Jako informatik jsem samozřejmě chtěl zájezd najít a objednat přes internet. První jsem zkusil Tomi Tour, ale jelikož má z programátorského hlediska naprosto špatně provedené stránky (javaskriptové odkazy jsou na peklo), nepodařilo se mi (ani mé přítelkyni) otevřít jeho nabídky v několika oknech naráz pro porovnání a postupnou eliminaci zavíráním oken (myslím, že to je docela intuitivní postup při výběru, se kterým by měla CK počítat).

Na řadu tedy přišel Fischer, který má sice dle zkušeností všech okolo nejméně kompetentní personál, ale stránky má naštěstí lepší (ale jen o malinko, při pomalejším připojení je vyhledávač prakticky nepoužitelný).

Objednávka u Fischera proběhla bez problému, placení kartou také, jediná neprofesionalita, která mě trochu znervóznila, byla nutnost vytištění smlouvy, její ruční podepsání a odfaxování nebo naskenování a poslání emailem. Elektronický podpis (u formátu pdf se přímo nabízí!) dle informací od operátorky neakceptují, osobní doručení / podepsání smlouvy by mě přišlo na 800 Kč.

Takže jsem to vyfotil mobilem a poslal s požadavkem na potvrzení o přečtení. Proběhlo to v pořádku, ale žádat potvrzení o doručení Vám nedoporučuji – alias pro objednávky je aliasem pro všechny operátory, před pár dny mi přišlo asi 35. potvrzení a čekám další...

Kam na Ibize letět – Hotel Osiris, San Antonio

Před dvěma lety jsem byl ubytován v hotelu Tagomago (San Antonio). Přestože to nebylo úplně špatné, absence klimatizace a poněkud odstrčená poloha mě nutily k mírné změně. Nakonec jsme i na základě pozitivních referencí jinde na internetu zvolili Hotel Osiris, opět v San Antoniu.

Pokud absolutně nemáte představu, kam byste na Ibize chtěli jet, zvolte San Antonio. Hlavní město Eivissa (Ibiza) je šíleně veliké, ubytování přímo u některé z pláží (líbil se nám třeba Club Hotel Tarida Beach) se hodí spíše pro pohodlné lidi, kteří nechtějí nikam moc cestovat a užít si dovolenou na jednom místě (z Cala Tarida lze dojít na ostatní pláže buď cca hodinu pěšky nebo busem s přestupem v San Antoniu).

San Antonio je vhodný kompromis – dlouhá promenáda (nově protažená daleko za Café del Mar) lemovaná bary a diskotékami Es Paradis a Eden, ucházející pláže přímo ve městě (nikoli smrdutý přístav jako v Eivisse), dobré autobusové spojení na lepší pláže přímo od hotelu (1.55€). Ideální místo pro noční život a výjezdy na pláže Cala Conta (Cala Comte), Cala Tarida a Cala Bassa, popř. i jiné části ostrova (autobusy do Eivissy jezdí přes den každých 15 minut za 1.75€).

Co se týče Hotelu Osiris, nelze než pět chválu. Dvoupatrový menší hotel se nachází na samém začátku promenády (kousek od hotelu Hawai, zastávka autobusu Es Puet). U hotelu je relativně malý bazén (lehátka se slunečníky zdarma, jinde na plážích se platí 5-6€/člověkoden nebo lze za 10-14€ slunečník koupit), přes ulici je moře s písečnou pláží (minuta chůze). Na to, že se pláž nachází přímo ve městě, není špatná, určitě se v ní alespoň jednou vykoupete (poprvé). Písek je příjemně hebký, voda v rámci možností čistá, ale vlny nulové a přístup do vody velice pozvolný.

Autobusy na pláže Cala Conta, Cala Tarida a Cala Bassa jezdí s +- hodinovým intervalem, na ostatní pláže se lze snadno dostat taxíkem (cca 3€ + 1€/km) nebo kombinací různých autobusů (můžete za 20 minut dojít na nové autobusové nádraží po promenádě a dále ulicí Carre de Paris od Big Egg (takhle nás navigoval strážník, když jsme místo bývalé autobusové zastávky našli stanoviště taxi) nebo se tam nechat svést 3 zastávky autobusem od hotelu).

Vybavení pokojů v Hotelu Osiris bylo optimální. Individuální klimatizace s dálkovým ovladačem do postele byla silně návyková, voda v kohoutku mi přišla o něco méně hořkoslaná než před dvěma lety v Tagomago. Možná se zlepšila kvalita vody na Ibize celkově, možná má Osiris vodu lepší, každopádně se mi z ní při čištění zubů již nezvedal žaludek. Na pití to ale pořád není a je zapotřebí si kupovat vodu balenou (1.5l/1€). Na hotelu je k dispozici internetový terminál (1€/15min) a sejf (týden/12€). Recepce byla otevřena nonstop, i po návratu z nočního flámu Vás recepční uvítá a nenarazíte na zavřené dveře.

Pokoje jsou denně uklízeny, v případě potřeby vymění i povlečení nebo ručníky. Uklízečky jsou příjemně nenápadné a nevnucují se. Pokud uklidit nechcete, stačí dát příslušnou cedulku na dveře a přání je respektováno. Navíc zřejmě díky elektronickým zámkům na kartu mají uklízečky přehled, zda v pokoji jste či nikoli, takže se nám nikdy nestalo, že by uklízečka přišla do pokoje v momentě, kdy jsme tam byli. Může to znít jako samozřejmost, ale v Tunisu na nás byla schopná uklízečka i přes zamčené dveře a jasnou cedulku klepat a řvát, že potřebuje uklidit a že ji máme pustit...

Ke snídaním ani večeřím nemohu říci špatné slovo – za týden jsem přibral 10% své váhy a odlepil se trošku od hranice podvýživy. Zatímco snídaně nabízely formou bufetu víceméně pořád to samé (sýry, uzeniny, vejce, zrní, lupínky, jogurty, džusy, automat na teplé nápoje, sladké i slané pečivo,...), večeře kromě určitého společného základu (saláty, zmrzlina, mořské plody, pečivo,...) nabízely vždy něco jiného – špízy, masa s omáčkou, ryby,... Pouze pití si bylo nutné k večeři dokupovat, ceny však byly příznivé (1.5€ za kolu s citronem nebo 0.5l sodovky).

Promenáda San Antonio

Promenáda v San Antoniu je po celý den velmi živá, a přestože je dlouhá několik kilometrů, nebude Vám nikdy dělat problém ji celou přejít, zejména ne v noci. Pořád se totiž kolem Vás něco děje, něco, co Vás zaujme. Promenáda začíná u Hotelu Hawai, kde probíhají naprosto příšerné animační programy (ale je to sranda) a kde si lze obvykle pohladit i nějakou (čtyřnohou) kočičku. Následuje nasvícený mlýn, modrý příjemný Bay Bar, antický bar Itaca (hrají dost tanečně a nahlas, ale málokdy tam někdo tancuje, spíš všichni popíjejí – divné), snaživý Bar M (před dvěma lety jsem si ho nezapamatoval, nyní se hodně zvedl a pořádá warm up party s busy zdarma do velkých klubů).

Poté se můžete nechat vyfotit u sfingy z písku a za chvíli dojdete do centra San Antonia. Můžete se za 25€ nechat vystřelit prakem (jakési bungee naruby, vystřelí Vás na laně do vzduchu a pak se chvíli houpete), užít si další různé kolotoče nebo koupit třeba obrovský dřevěný penis na trhu. K návštěvě Vás budou lákat kluby Es Paradis a Eden. Možná půjdete dál a projdete kolem luxusně vypadající Vily Mercedes (moc příjemná obsluha a skvělé drinky na zahradě v postelích se závoji za 10€ – doporučuji Big Apple).

Zatímco ještě před dvěma lety promenáda u Vily Mercedes +- končila, nyní lze jít ještě o mnoho dál. Skoro nutnost je navštívit kultovní Café del Mar (krásné prostředí s mořskými motivy a pecí, spíše než kavárna je to však bar s house/chillout muzikou a ohnivými žongléry na pláži) nebo Café Mambo (pre-party např. do klubu Pacha). Nově lze jít po promenádě ještě o mnoho dál, nicméně u Café Mambo se ráz docela dost mění a kluby vystřídají lavičky v přítmí zapuštěných navigačních světel.

Pláže v okolí San Antonia

Přestože lze teoreticky podél pobřeží dojít na libovolnou pláž, v praxi pravděpodobně zvolíte radši pohodlnější autobus jedoucí na pláže Cala Bassa, Cala Conta (Cala Comte) a Cala Tarida (int. cca 60-90 minut). Přístup na všechny pláže je samozřejmě zdarma, jsou hlídané plavčíkem a u každé si můžete dát něco k jídlu nebo pití, popř. koupit slunečník. K dispozici jsou i vodní atrakce.

U žádné pláže jsme se nesetkali s výskytem medúz (delegátka nás poučila, že při popálení medúzou máme jít za plavčíkem, má na to léky...), moře bylo čisté. Všude bylo bohužel docela dost lidí, místo se však najít dalo.

Nejblíže k San Antoniu se nachází Cala Bassa. Menší až střední pláž nabídne příjemný písek a poklidnou mořskou hladinu. Prostředí však nenabídne nic, co by Vás posadilo na zadek – prostě písek, voda, lidi. Jelikož jsme na tuto pláž šli až poslední den, rozhodli jsme se ji opustit a vydat se po kamenitém pobřeží dál.

Po zhruba hodinové pomalé chůzi (moto)cyklistickou stezkou s několika krásnými vyhlídkami jsme došli do zálivu Cala Conta, kde se nám líbilo asi nejvíce. Dle větru střední až docela vysoké vlny, členitější pobřeží kombinující hrubší písek (zhruba dvoumilimetrové oblé kamínky) s ostřejšími skalami a šutry. Poprvé byla voda krásně čistá, podruhé bohužel silnější vlny přitáhly trochu řas. Nevadily, ale fotogeničtější to bylo bez nich. Díky členitosti zálivu vznikají víceméně oddělené celky, ve kterých lze občas nalézt i nějaké nudisty (není jich však mnoho, v okolí San Antonia nejsou majoritní). Hezká restaurace zaujme inovativně řešenou samoobsluhou, kdy Vám k účtence dají černou krabičku, která začně pískat a blikat, jakmile je jídlo hotové a máte si ho jít vyzvednout.

Cala Tarida je ze všech pláží nejdále a nabídne určitý kompromis mezi Cala Bassa a Cala Conta. Jedině u této pláže si můžete přímo objednat ubytování (Club Hotel Tarida Beach). Nejprve sejdete pár rozžhavených schodů (bez bot radši ne :-)) a poté se ocitnete na pláži rozdělené útesem na dva kusy. Jemný písek bez kamení a pozvolný přístup do moře s menšími vlnami.

Playa d'en Bossa a aquapark Aguamar

Na pláž Playa d'en Bossa jsme se dostali shodou nešťastných náhod, na jejichž počátku bylo mé zapomenutí lístků na Formenteru. Doprava na největší pláž Ibizy je ze San Antonia možná s přestupem v Eivisse. Pokud máte rádi rozlehlé písčité pláže se stovkami lidí na dekách nebo jste se jen nechali ubytovat v okolí Eivissy, bude pro Vás tato pláž požehnáním. Přímo na pláži se nachází známý bar / restaurace Bora Bora s výjimečně příšerným personálem. Všimli si nás poprvé asi za 15 minut (přesadili nás od stolu pro 4 ke stolu pro 2 a dali menu) a podruhé za dalších 15 minut, když jsme odcházeli k o něco lepší konkurenci hned vedle. Nedoporučuji.

Samotná pláž, jejíž největší atrakcí je každých 10-20 minut přelet letadla ve výšce několika desítek metrů, nás nenadchla. Ve snaze jet dál nějakým autobusem jsme si všimli poutače na přilehlý aquapark Aguamar.

Celodenní vstupné 18€/os + 5€/skříňka lze považovat za velmi příznivé, zejména ve srovnání s čestlickým Aquapalace :-) Na druhou stranu je Aguamar od pohledu dost starý, skluzavky a veškeré vybavení bude mít asi dost přes deset let. V nabídce je několik barevných skluzavek, kamikaze, blackhole a pár tobogánů vč. jízdy na nafukovacích duších pro 2 osoby; spacebowl (tzv. "trychtýř") však chybí. Na plavání v Aguamaru zapomeňte, bazény k tomu nejsou uzpůsobeny.

Ostrov Formentera

Výlet na ostrov Formentera všem návštěvníkům Ibizy doporučuji, ať již přímo s CK včetně památek, nebo ve vlastní režii (zpáteční jízdenka na luxusní loď z Eivissy stojí 41€, delegátka CK Fischer je nabízí za zvýhodněných 31€).

Na Formeteře se zastavil čas a působí jako zajímavý kontrast ke komerční Ibize. Rozdíl asi nejlépe vystihuje fakt, že zatímco San Antonio s Eivissou spojuje rychlostní dvouproudá silnice, na Formenteře jezdí autobusy i po prachové tenké cestě pro jedno auto.

Jízdenky na autobus na Formenteře jsou poněkud méně výhodné. Můžete si koupit pouze celodenní jízdenku za 5 nebo 10 euro, přičemž na tu levnější se svezete jen kousek od přístavu na pláže Ses Illetes nebo Es Pujols.

Zatímco Ses Illetes jsou představitelem dlouhé plážové velkovýrobny (ani jsme tam nevystupovali), Es Pujols už je jiné kafe. Přestože tam bylo opravdu dost lidí, pláž byla nádherná a moře průzračné a s rybami. Jemný písek a žádné vlny, možnost doplavat na blízký ostrůvek a udělat si hezké fotografie celého místa. V Ses Illetes a Es Pujols snadno získáte dojem, že recenze na Formenteru lhaly minimálně ve dvou věcech – zaprvé je všude mnoho lidí a všichni s plavkami (ženy "nahoře bez" nepočítám), zadruhé je všude možné si zakoupit na pláži jídlo i pití.

Jelikož nás Es Pujols po hodině omrzel, rozhodli jsme se pěšky vydat dále. Přes vesnici Sant Ferran de ses Roques jsme po necelých dvou hodinách vyprahlou krajinou dorazili na pláž Cala en Baster, která mi svým rázem a kameny připomínala Chorvatsko. Trochu písku sice bylo, ale jinak to byly vesměs kameny, naštěstí obalené jakýmsi porostem (šlo se po nich jako po koberci). Pro potápění to je myslím docela dobrá oblast, zrovnatak pro nudismus – na pláži bylo cca deset lidí, vše nudisté. Co na pláži nebylo, byla voda, bar. Vyslán pro vodu jsem ušel dobré 3 km prachovou cestou, veden intuicí, cedulemi a sympatickou stařenou, která opravdu neuměla anglicky ani slovo. Došel jsem do Blue Baru na druhé straně ostrova u pláže Platja de Migjorn. Moře tam bylo sice o něco špinavější, ale zato se skvělými vlnami a téměř žádnými lidmi. Došli jsme tam potom ještě společně a poté, co jsme se opili jedním hodně výživným drinkem, jsme si nechali zavolat barmankou taxíka do přístavu. Za 20€ to bylo přes půlku ostrova lepší než celý slavný autobus a netrvalo to i s objednáním déle než 25 minut.

Kluby

Přítelkyně klubům moc neholduje, takže jsem se rozhodl vsadit pouze na jistotu – tedy kluby, které se při minulé návštěvě osvědčily (Amnesia minule zklamala).

Nemohl jsem si nechat ujít party Release Yourself od Rogera Sancheze v klubu Pacha (Eivissa). Vynikající atmosféra, house a zlatá mládež všude okolo aneb party v duchu lepší být nejchudším mezi bohatými, než nejbohatším mezi chudými.

Dále se minule osvědčil DJ Sammy v klubu Es Paradis (San Antonio), který tentokrát hrál o dost tvrději než minule. Zcela opustil svou parketu (tedy dance), nezahrál ani žádné oldies (možná později), naopak pouštěl jeden tvrdší house za druhým. Ale líbilo se mi to, stejně jako hezké prostředí s krásnými žlutými koulemi.

Zase za rok...

Na Ibizu se určitě budu chtít podívat zase příští léto, a klidně bych zopakoval i letošní volbu (možná bych zvážil 14 dní). Všem nemohu než doporučit, uvítám samozřejmě Vaše reakce k tomuto článku i Ibize jako takové.