Klub Jungle podruhé aneb jak došla pára

Očekávání od páteční party s Lubošem Novákem v Jungli byla po předchozí zkušenosti vysoká, takže není zase tak velký div, že nebyla zcela naplněna. Přesto to byl víceméně příjemný večer.

Na akci jsme se vydali opět spíše později než dříve, na zastávku Odlehlá jsme dorazili zhruba ve 23:20. První změna oproti minulé akci na sebe nenechala dlouho čekat - hned po vystoupení nás upoutala cedule, díky které by klub našel úplně každý. Takže ani nemusíte koukat do mapy ;-) O pár kroků dál již bylo vidět auto Danceradia a naproti němu srub, který jsme znali z minule.

Velice pozitivní zjištění hned u vchodu bylo, že se nám podařilo objevit šatnu, takže už jsme ji nemuseli zakládat kdesi za pohovkou. A dokonce byla zdarma - to se jen tak nevidí!

V půl dvanácté ještě stále hrál rezidentní DJ Carl Von Richter, a ve srovnání s minulou akcí hrál dokonce o něco lépe. Žádné experimenty, jen parádní muzika typu Jaydee - Plastic Dreams. Samozřejmě přechody pouze přes šavli, mix nula, ale výběr skladeb velmi stravitelný. Tancovaly jen asi 3 slečny v maskách, jinak byli všichni usazeni u stolů. Tak jsme jim to nekazili a odebrali se k baru. V klubu zdaleka nebylo tolik lidí jako minule, takže nebyl problém si objednat bez čekání.

Jelikož jsem už doma vychlemtal Red Bull s Malibu, rozhodl jsem se zatím v alkoholu nepokračovat, a objednal jsem si Blák. Jako obvykle mi na baru nikdo nerozuměl - tenhle název se Coca Cole prostě povedl. Dodatek "tu kolu s kávou" doplněný zřetelným ukázáním na láhev už byl jednoznačný, problém číslo dvě nastal v určení ceny - Blák nebyl v nápojovém lístku... Nastala ekonomie v praxi a otázka "Kolik mi za něj můžete dát?" Měl jem v ruce 50 korun, tak jsem je nabídl. Nakonec si barwoman řekla o pouhých 30 korun, takže jsem nejspíš ještě "vydělal".

Po dopití se již objevila hlavní hvězda večera a nějakým způsobem to začalo. Určitá skupinka lidí k mému překvapení z klubu v ten moment odešla, početnější se přesunula na taneční parket, který v ten moment dosáhl zřejmě svého maxima. Nebylo k nehnutí, bylo to fajn.

O něco horší už to bylo s hudbou - ne že by byla nějaká vyloženě špatná, co by za to v takových Lnářích nebo v Céčku dali (no, je fakt, že tam asi nic jiného než hozený půllitr směrem k DJovi :-D). Ale oproti minulé akci to byla jednoznačná stagnace - žádná novinka, jen opakování toho, co již minule zaznělo. A to ještě jen něčeho - nechyběla hymna Danceradia, nechyběl nějaký ten Armin, PvD... ale celé to bylo takové trochu unylé. Kupodivu ještě největším zpestřením byl nějaký německy zpívaný tvrdší dance na přání. Ono vůbec se v ten večer hrálo nějak moc na přání, což je globálně vzato špatné znamení.

Probíhala soutěž o CD Clubtraxx vol. 1 pro největšího dancera - vyhrál prokazatelně největší Magicfree (pamatuju si, jak na posledním parníku vypil snad celou litrovou flašku becherovky a přežil).

Lidí postupně čím dál tím více ubývalo, o novou krev se na parketu postaral až krátce po půl jedné pohled do minulosti a let devadesátých (Gigi, Vengaboys a spol.). Toto oldies vydrželo na můj vkus dlouho, určitě víc než půl hodiny, spíš tak tři čtvrtě. Následně došla v dýmostroji pára (ach, ta symbolika!) a Luboš Novák požádal přítomné kuřáky, aby foukali kouř pokud možno na parket, čehož se pár lidí skutečně chytilo... No, nebylo to úplně o radosti. No, co se dá dělat, nekuřácké diskotéky asi moc nejsou - kdyžtak se pochlubte v komentářích (ne diskotéky organizované církvemi).

Potom se vrátila aktuálnější taneční muzika a není úplně dobré, že si nemůžu vzpomenout na žádný výrazný hit ani melodii. Asi jednoduše nebyl. Lidí na parketu již bylo v podstatě málo, přesto mě překvapilo, že již ve dvě hodiny LN ohlásil konec, předal žezlo rezidentovi a zmizel. Asi v ten večer nebyl úplně ve své kůži - žádné české hlášky (jen nějaké anglické bláboly), žádný taneček na rozloučenou. Jen dva slabé tunely a 2 hodiny asi nejhoršího mixu, který jsem od něj slyšel (je fakt, že jsem jich zase tolik neslyšel, ale stejně...).

Karl Von Richter převzal žezlo se slovy "ještě neodcházejte, začíná sestřih 70. - 80. let - hudba, kterou máte rádi" nebo tak něco. Tuto větu jsme však už slyšeli na cestě k bundám. Vydali jsme se na noční procházku přes kopec Sv. Kříže. Domů.