Macbook Pro 14" - návrat ke kořenům (recenze)

Letošní podzim byl u Apple po hodně dlouhé době ve znamení splněných přání. Kromě iPhonu 13 Pro (o kterém možná taky někdy napíšu) jsem netrpělivě očekával především představení nástupce mého 8 let starého Macbooku Pro 13". Zatímco u iPhonu byla náhrada částečně i důkazem mé určité rozmařilosti, v případě macbooku už šlo víceméně o nutnost – na disku mi zbývalo pouhých 5 GB volného místa (bylo mi líto mazat fotky nebo hudební soubory), absolutně nezvládal videokonference (i bez videa mi Webex dokonale vytížil obě jádra starého intel procesoru a neskutečně se přehříval), skončila mu softwarová podpora (aktualizace na macOS 12 Monterey už nešla) a především – klávesnice se pomalu poroučela do věčných lovišť (např. napsat "a" se mi dařilo až třeba na třetí pokus). Takže nový 14" Macbook Pro přišel v podstatě na poslední chvíli a jeho stříbrnou variantu s 32 GB sdílené paměti, 2 TB diskem a desetijádrovým M1 Pro procesorem jsem společně s prodlužovacím kabelem, usb-c => ethernet redukcí a usb-c => usb-a redukcí objednal v podstatě hned jak to bylo možné.

Vzhled, klávesnice a porty

Hlavním důvodem, proč mi předchozí macbook vydržel tak dlouho, bylo to, že mi nové macbooky přišly horší než můj starý stroj. Plusem dlouho byl jen o něco lepší procesor a čtečka otisků prstů, mínusem naopak byla absence portů (hlavně HDMI, USB-A a magsafe nabíjení), horší (poruchová) klávesnice a pár zbytečně zastaralých komponent (jen 720p kamera, jen pomalejší WiFi ac,...).

Nový 14" Macbook Pro je v určitém smyslu návratem ke kořenům a přiznáním, že některé kroky v minulosti přecejen byly chybné. Některé zvěsti o novém macbooku dokonce slibovaly, že běžný člověk nebude potřebovat dokupovat žádné redukce – to se bohužel nesplnilo, pro spoustu věcí nadále potřebuji redukci z USB-C na USB-A (hlavně starší flashky a externí vypalovačka) a denně potřebuji redukci z USB-C na ethernet pro připojení do firemní sítě u klienta (WiFi není dostatečně bezpečné). Přesto jsem rád, že se vrátilo alespoň HDMI, že stačilo koupit jen poměrně levný kabel usb-c => displayport pro připojení jednoho z mých starších monitorů a že zase mohu používat nabíjení přes magsafe konektor. Čtečku SD karet bych asi i oželel, ale chápu, že pro někoho být důležitá může.

Klávesnice nového macbooku je na první dotek zcela bezproblémová, píše se na ní velmi pohodlně a zvyknul jsem si prakticky okamžitě. Klávesnice je samozřejmě podsvícená a čtečka otisků prstů splnila mé očekávání (zadávání hesla se sice občas stejně nevyhnu, hlavně při startu systému, ale ve většině případů se opravdu stačí dotknout čtečky a člověk je ověřen – tady najdete návod, jak zapnout čtečku otisků prstů i v terminálu). Touchpad je stále stejně dobrý, takže myš je zcela zbytečná. Jediné, co bych touchpadu vytknul, je, že standardně nemá zapnuté "tažení", tedy že například nejde tapnout na záhlaví okna a jednoduše s ním posunovat bez nutnosti cokoli mačkat. Asi to bylo vypnuté i na mém původním stroji a já to jen zapomněl, zapnout to jde mimořádně neintuitivně v Předvolbách systému => Zpřístupnění => Ovládání ukazatele => Volby trackpadu => Zapnout tažení (bez zámku tažení).

Vzhled macbooku je samozřejmě hodně subjektivní záležitostí, mně osobně se ale nový Macbook Pro 14" zejména ve stříbrné barvě velmi líbí (i když je to vlastně něco mezi mým minulým a předminulým Macbookem Pro :-)). Dílenskému zpracování nemám co vytknout, všechno lícuje, opletený magsafe napájecí kabel vypadá bytelně a chci věřit, že gumové nohy vydrží déle než u mých předchozích strojů (tam odpadly tak po dvou letech a zbyla po nich jen díra)...

Displej a reproduktory

Jedním z hlavních trháků nového Macbooku je jeho displej, který slibuje variabilní (rychlejší) obnovovací frekvenci dle obsahu až 120 Hz a výrazně užší rámečky za cenu výřezu pro 1080p kameru. Když jsem displej poprvé uviděl rozsvícený, zalíbil se mi především vysoký jas až 1000 nitů, který vypadá fakt luxusně (předchozí stroj měl 320 nitů), jinak mi přišel displej víceméně normální, OK. Je to asi dáno také tím, že jsem v té době již skoro měsíc používal technologicky velmi podobný (ne-li lepší) displej v iPhonu 13 Pro – člověk si zkrátka zvykne snadno. Ale pozor, když jsem se pak po čase podíval na starý "retina" displej z roku 2013, připadal mi najednou takový nějaký vybledlý, mázlý, tmavý... Cesty zpět není ;-)

Co se výřezu týče – nevnímám ho jako výřez, ale skutečně spíše jako rozšíření displeje v oblasti nalevo a napravo od kamery. V praxi mi výřez vůbec nevadí, a to zejména proto, že nepoužívám vlastně nikdy celoobrazovkový režim. Oblast nalevo tak standardně vyplňuje menu aktuální aplikace a oblast vpravo ikonky a aktuální čas. Jediný PHPStorm má menu delší, a tak zasahuje přes výřez - je to vyřešeno poměrně elegantně, prostě menu pokračuje za výřezem...

Co se reproduktorů týče, ty na první poslech zněly o dost "kultivovaněji" (už ten úvodní startovací "mac" zvuk). V praxi si ale popravdě na ty reproduktory ještě spíše zvykám, protože zatímco na starém macbooku hrály víceméně jen výšky a trochu středy, tak na novém macbooku vnímám spíše středy a basy. Všechno je takové temné, trochu zastřené, trochu jako když člověk stojí před diskotékou... Určitě si zvyknu, ale je to až trochu šok, jak odlišně ty stroje hrají.

Výkon? S bohatou rezervou do budoucích let...

Jedním z mých prvních komentářů k novému Macbooku na twitteru byl, že na to moje šmrdlání v PHP je toho nového stroje skoro až škoda. A svým způsobem to je pravda, pro mou práci by mi určitě stačilo i něco méně výkonného, ale jelikož si člověk nekupuje nový Macbook každý rok, chtěl jsem mít nějakou výkonovou rezervu. Vůbec neřeším hry nebo stříhání videí, proto pro mě byl jasnou volbou čip M1 Pro (tedy bez dodatečných grafických jader v M1 Max), ale pro jistotu v té vyšší konfiguraci s 8 výkonnými a 2 úspornými jádry.

Jak to funguje v praxi? Nainstaloval jsem si přes homebrew utilitu htop, abych se mohl dívat na vytížení jednotlivých jader procesoru. V naprosté většině případů (při přehrávání hudby, brouzdání po webu, programování v PHPStormu) jsou vytížena obě úsporná jádra zhruba okolo 50 - 60 %, a k tomu se využije pár jednotek procent z výkonu prvních tří výkonových jader, zbytek jader nedělá nic. V monitoru aktivity se běžně ukazuje souhrnná zátěž procesoru okolo 10 - 15 %. Když si při videokonferenci zapnu na Webexu kameru a zapnu u ní rozmazání pozadí a vedle toho ještě začnu sdílet obrazovku, dostanu se v souhrnné zátěži na stále velmi krásných 20 %. Teplota procesoru změřená aplikací Hot se běžně pohybuje i během videokonference v rozmezí 36 - 41 °C a ventilátor vůbec není slyšet, resp. podle mě vůbec neběží.

Jednou z nejnáročnějších aplikací, které denně pro svou práci používám, je vývojářský nástroj PHPStorm. Zkusil jsem schválně na starém i novém počítači promazat cache a otevřít jeden rozsáhlý projekt (ve skutečnosti je to spíš takový "metaprojekt" se zdrojovými soubory ke všem mým projektům pro jednoho klienta, používám to zejména pro fulltextové vyhledávání). Na starém počítači z roku 2013 to včetně reindexace všech souborů trvalo 5 minut a 58 sekund, přičemž procesor jel opravdu naplno a naplno jely i větráky. Nový stroj to samé zvládnul za 53 sekund a přes htop bylo vidět, že PHPStorm uměl využít opravdu všech 10 jader procesoru. Třešničkou na dortu pak je, že ani skoro minuta intenzivní zátěže neprobudila z letargie větráky, stroj zůstal po celou dobu zcela tichý.

Určité obavy jsem měl z přechodu na ARM architekturu, bylo mi snad i trochu líto se vzdát možnosti plnohodnotné virtualizace OS Windows. Co se Windows týče, ty jsem se rozhodl zatím oželet – vlastně jsem je za poslední rok ani nepotřeboval, a pustit si je kdyžtak můžu ze Synology NASu, kde jsem si je před časem pro jistotu naklonoval. Je to pomalé, ale v nouzi to jde. Jinak to vypadá, že až na nějaký vizualizér z aplikace Hudba mám všechny aplikace, které denně používám, přímo optimalizované pro ARM / Apple Silicon procesor, včetně onoho PHPStormu, Webexu nebo Office 2021.

Z hlediska paměti je to asi vždycky tak, že jí systém využije tolik, kolik jí má, takže to nemusíte brát úplně jako bernou minci. Faktem ale je, že při běžné práci mám využito zhruba okolo 18 - 20 GB z 32 GB. Žít se určitě nějak dá i s 16 GB sdílené paměti, ale pokud si člověk kupuje počítač "jednou za uherský rok", měl by podle mě dnes sáhnout spíše po těch 32 GB.

Výdrž baterie, chyby a závěr

Jsem zvyklý používat Macbook Pro téměř výhradně připojený k elektrické síti, a tak pro mě výdrž na jedno nabití akumulátoru není zase tak klíčovým parametrem. Přesto jsem zkusil, jak dlouho mi vydrží nový stroj pracovat při mé obvyklé práci, tedy programování v PHPStormu, poslech hudby, sem tam nějaká videokonference, maily, web, jas displeje na 100 %, externí monitor přes HDMI... Ze 100 % jsem se tímto stylem dostal na 10 % zhruba za 5 hodin. Slibovaná celodenní (resp. 17h) výdrž by asi byla dosažitelná se ztlumeným displejem na cca 35 % při nějaké jednodušší práci ve Wordu, v praxi bych se ale musel docela dost omezovat i pro dosažení osmihodinové pracovní doby. Takže osobně jsem velmi rád za pohodlné nabíjení přes MagSafe, a opět každému doporučuji nespokojit se s dodávanou jednoduchou koncovkou pro napájecí adaptér, ale připlatit si za delší prodlužovací šňůru s uzemněním (macbook pak nebude při doteku nepříjemně probíjet).

Celkově vzato musím uznat, že je nový 14" Macbook Pro velmi povedeným strojem, který si obstojně rozumí i s macOS 12.01 Monterey. Za první 2 týdny jsem zaznamenal jen jedno zamrznutí aplikace a jednou mi selhalo připojení externího monitoru přes HDMI, když jsem předtím použil externí monitor s display portem přes USB-C (pomohl restart). Věřím, že tyto drobné problémy Apple vyřeší v některé z příštích aktualizací.