Děti noci - dobrý pocitový film z Karlína

Na Děti noci jsem se těšil už dlouho, a to zejména z důvodu zajímavých herců (Issová, Mádl, Dolanský i vedlejší role) a atraktivního prostředí pražského Karlína. Kvůli nedostatku času jsem jej bohužel nestihl shlédnout v žádném "předpremiérovém" klubovém kině, a tak jsem jej viděl teprve včera v blízkém Imaxu na Floře.

Film je už z ukázek velmi dobře čitelný, neznám v okolí nikoho, koho by něčím překvapil. Čekal jsem pocitový film s nevýraznou dějovou linkou, sympatickými herci a bez jasného začátku i konce – stejný film jsem také dostal. O co by však byl konec uzavřenější, kdyby se hlavní hrdinové na konci políbili? O mnoho ne. Jediný skutečně uzavřený konec by byl, kdyby všichni umřeli...

Karlín je ve filmu vykreslen poněkud zjednodušeně, a sice jako čtvrť, jejíž obyvatelé se chovají jako smečka vlků (každý si hlídá svůj ocas a zároveň kouká, koho by do ocasu sám kousnul). Mám rád podobnou atmosféru a svým způsobem jsem rád, že má můj Žižkov obecně velmi podobný obrázek jako Karlín (ostatně dělí nás jen tunel pro pěší). Na druhou stranu působí snaha nacpat do Karlína co nejvíce pochybných existencí (bezdomovci, drobní zlodějíčkové, lupič, násilník,...) docela "lacinně" (chcete-li hyperbolicky), jelikož v praxi je vše o dost jinak (rozhodně není problém v noci vyjít na ulici).

Herecké výkony patří dle očekávání k tomu, co filmu hodně přidává. Marta Issová je stále stejná jako v Dobré čtvrti (=je to dobré). Jan Dolanský dostal prostoru o něco méně, přesto scéna, kde "vysvětluje" svou nevěru, patří k těm nejlepším a nejuvěřitelnějším. Mnoho lidí má předsudky ohledně Jiřího Mádla, jeho zamilovaný bufeťák však neměl chybu! I vedlejší role byly zahrány přesvědčivě, a to včetně neherců (ostatně když bezdomovkyně hraje bezdomovkyni, nemůže to být nepřesvědčivé).

Scénář a samotný příběh trochu kulhal, nejmarkantněji u postavy Ubra (Jiří Mádl) – postrádal jsem zejména vysvětlení, proč se pořád hrabe v popelnicích a je zanedbanější než programátor. Baví ho to a je to jeho styl života, a nebo pochází z chudé rodiny (poloviční sirotek) a nemá peníze na to, aby si kupoval nové (drahé) věci? Pokud by neměl peněz nazbyt, proč by chodil na party do Kamikaze All Inclusive klubu (300 Kč vstup), proč by zaplatil za bazén a spoustu pití?

Velice podstatnou složkou filmu je hudba, která je vesměs příjemně houseová, popř. jinak klubová. Žádné r´n´b ani rap, se kterými mám Žižkov a Karlín (spolu s rockem) silně spojen. Skoro by se až chtělo říci, že film není ze současnosti, ale tak z přelomu tisíciletí :-)

Film zaujme několika drobnými legráckami, z nichž jako asi nejpovedenější vidím obrázek hrušky ve stylu loga Apple Macintosh na notebooku, který je zabrán v prvních minutách filmu. To víte, my informatici...

Nevím, zda se jednalo o maskovaný product placement, každopádně v ostatních případech byl mnohem více patrný. Skoro se až zdálo, že tvůrci filmu připravili pro diváky hru "Najděte co nejvíce product placementu – výsledky se dozvíte v titulkách na konci!"

Na product placementu by teoreticky nemuselo být nic špatného, problém však je, že je do filmu místy napasován zcela uměle a bez souvislostí (reklama na ICQ na Atlasu byla směšně přímočará včetně obvyklé fráze "je to snadné, taky by ses to mohla rychle naučit"). Nejvíc jsem se nasmál u znělky Evropy 2 uprostřed tanečních fláků – na co si to Evropa 2, rádio Timberlaků, Kryštofů a Langerových, hraje? Klub Kamikaze All Inclusive je v reálu rovněž na hony vzdálen tomu, co je ve filmu prezentováno – nejen hudebně to je vše zcela jinak. Na druhou stranu narozdíl od jiných recenzentů musím uznat, že product placementu nebylo zase tak mnoho, a určitě se tam objevilo i něco "jen tak".

Po opuštění kinosálu ve Vás patrně zůstane pocit, že jste prožili pár hodin v Karlíně a možná na Vás padne i menší melancholie nebo dokonce deprese. Je to tisíckrát lepší, než kdyby nezanechal nic nebo vztek z vyhozených peněz za vstupenku. Mám rád pocitové filmy. 70%