U mě dobrý - lehce nadprůměrná komedie (recenze)

Třebaže mi styl Jana Hřebejka tak úplně nesedí (něco v těch posledních filmech nepříjemně smrdělo podobně jako ve Svěrácích), díky zajímavým hereckým osobnostem (Polívka, Schmitzer, Somr) jsem se rozhodl jeho nový film U mě dobrý ve Slovanském domě zhlédnout. Výsledek mě spíše příjemně překvapil - Hřebejk natočil komedii, která většinu času baví.

Největším problémem zřejmě bylo film nějakým způsobem začít. Prvoplánové vtípky, kterým se v kině neuvěřitelně chechtala pouze jediná oddaná divačka a ostatním se lehce zvedly koutky, zkrátka příliš nezabraly. Postupně se však začíná konečně vytvářet nějaká zápletka - jednoho z hlavních hrdinů oberou kuličkáři, poté se zrodí a realizuje plán, jak kuličkářům peníze sebrat zpátky. I když je předem víceméně jasné, jak to celé skončí, stejně má člověk stále menší chuť z kina odejít, protože se do popředí začínají dostávat dobře zahrané postavy Bolka Polívky a Jiřího Schmitzera. Děj začíná nabírat obrátky, a člověk je nakonec ochoten autorům i odpustit zjevné nelogičnosti a naivitu scénáře.

Hezká je na filmu krátká odbočka od hlavní dějové linie, která si bere na paškál multilevel marketing - přímý prodej předražené drogerie a kosmetiky (název fiktivní firmy snad nikoho nemůže nechat na pochybách, že byla předobrazem firma Amway). Rovněž princip hry "hledání kuličky" je popsán velice uvěřitelně a přitom vtipně, za to určitě patří plus.

Dnešní filmaři si zřejmě uvědomují, že sex a erotika nedílně patří k životu, a že by vynechání těchto motivů mohlo filmu v současné stále ještě víceméně uvolněnější době uškodit. Scéna s peep show, ve které se postupně svlékají dvě tlusté ženy a jedna opravdu nechutně tlustá malá holčička (nebo liliputka?), patří bohužel k těm nejslabším (nebojte, je to samozřejmě natočeno tak, aby to nějak vypadalo a přesto nebylo vůbec nic vidět - něco jako když v americkém filmu zamilovaná dvojice souloží v riflích). Nějaká opravdová nahota se nakonec ve filmu asi půl sekundy objeví (oblíbené klišé v podobě skákání nahé ženy do vody - v kolika českých filmech už něco podobného bylo?), ale z hlediska děje to film nijak neposouvá a působí to opět vyloženě prvoplánově.

Děj filmu se má podle titulku odehrávat v ranných devadesátých letech kdesi v Praze. Možná jsem příliš ovlivněn filmy jakými byly Sametoví vrazi nebo Kamarád do deště II, možná že mám jen na devadesátá léta trochu jiné vzpomínky (byl jsem tehdy ještě docela dost mladý), ale Hřebejkovi jsem devadesátá léta bohužel moc neuvěřil. Jasně, byla tam zachycena podnikavá atmosféra, jezdili tam lidé Favority, byl tam hitem i nepřítelem MC Donalds.. ale celkově to působilo spíš jako něco mezi Rozmarným létem a Kusturicovou Černou kočkou, bílým kocourem. K devadesátým létům podle mě patří disco a ostré lokty, ne banda hodných ňoumů, kteří hrají desetníkový mariáš a nechají se fackovat vlastní ženou. Většině postav jsem nebyl ochoten uvěřit ani to, že bydlí v Praze, natož abych jim uvěřil nějaká devadesátá léta.

Na filmu lze ocenit, že neobsahuje patrně žádný product placement. Žádné dlouhé záběry na žluté autobusy Student Agency, pití Sprite, čtení Práva. To je dnes věc, která už se zase tolik nevidí a která je příjemná.

Z hlediska hudebního film příliš nenadchnul (píseň na závěr byla skoro strašná), na druhou stranu je hezké, že nebylo použito příliš mnoho nedějové hudby (mimochodem - Kuličky měly pouze dějovou hudbu, žádný přimíchaný podmaz pro pocitovou manipulaci s divákem). Vzhledem k věkové struktuře hrdinů lze absenci tradiční diskotékové muziky víceméně omluvit. Příjemné bylo zachycení názoru mladé generace na dílo skupiny Plastic People of the Universe - mohu potvrdit, že ani mně tato divná hudba nic neříká.

Celkově bych film U mě dobrý zhodnotil jako lehce nadprůměrnou komedii taženou především hereckými výkony. Zajít si na tento nenáročný film do kina určitě není ztrátou času, na druhou stranu asi o mnohé nepřijdete, pokud si počkáte na to, až se film objeví v podobě nějakého DVD ripu nebo případně za pár let na Nově. 55%