Křest CD Martina Ševčíka (Můj barevný svět)

Absurdní situace jsem vždy vyhledával, protože představují pro můj v podstatě nudný IT život příjemná zpestření a vhodné milníky k zapamatování. Většinu těchto situací dávám k dobru v barech po několika drincích, nicméně situace stará několik málo hodin je kupodivu publikovatelná i bez alkoholu. Vzhledem k nadpisu asi nemá smysl Vás dále "napínat" - ano, byl jsem na křestu CD Martina Ševčíka v klubu Kain na Žižkově.

Ať už jsem volný vstup v hodnotě 100 Kč obdržel díky svému vlivnému působení na stránkách Ujdeto.cz nebo tzv. na xicht, je potřeba na úvod přiznat, že tato skutečnost byla jedním z těch významnějších důvodů, proč jsem se akce tohoto typu rozhodl zúčastnit. Ve škole jsem končil v půl osmé, takže jsem šel v plné polní (s košilí a notebookem) rovnou do Kainu, a dorazil tam jako správný fanda dokonce o 10 minut dříve, tedy cca v 19.50.

Kain byl na první pohled poměrně malý útulný klub s barem, projekcí a relativně pronikavým SNAD cigaretovým kouřem (na to, kolik tam bylo dětí, si to mohli ti idioti odpustit). Dal jsem si samozřejmě Red Bull, tentokrát v celkem přijatelné hodnotě 65 Kč (oproti Mecce, kde je teplý za 90, je Kain v tomto ohledu rájem). Neonový nápis ANTI DISCO LEAGUE u baru lehce dostal mou krev do varu, takže žádné spropitné se protentokrát nekonalo.

Po bleskovém uvítání s osobou, která mě na tuto akci pozvala, jsem obsadil (doslova) jedno z nejlepších míst v první linii, a jal jsem se pít svůj oblíbený mok. V tu dobu již hrálo Marťasovo aka Ťuňťovo CD, a na bedny (kupodivu) neznělo vůbec zle! Lidí se sešlo relativně dost, dle mého hrubého odhadu byly možná i dvě třetiny platících, takže úspěch. Osazenstvo tvořila především cílová skupina stránek Ujdeto.cz, tedy mladé dívky a ženy. Fanynky. A potom nějací fotografové a rodičovstvo. Jako nefanoušek - muž s nerockovým oblečením jsem myslím v davu docela vyčníval (což mi bylo skupinkou jistých řekněme podivných raritních hochů dáno i několikrát najevo). Tuto situaci jsem si náramně užíval. Vnitřně.

Když mi byly představeny snad všechny Ťuňťovy klikačky a CD se v notebooku otočilo zhruba 3x, začal koncert. Živé podání skladeb bylo se skupinou Happy Sapiens vynikající, až na výjimky byl zvuk kvalitní (občas se do toho Ťuňťa tak opřel, že reproduktory přebudil, ale to se stává i v lepších rodinách). Kapela působila sehraným dojmem, užívali si to. Ze skladeb vybočovalo Přátelství, které se možná v budoucnu dostane na nějaký můj osobní výběr pohodových skladeb, a Bláznivej svět, který velmi pravděpodobně vůbec nebude převeden do formátu mp3 a zůstane tak navždy raději zapomenut. Zbytek se mi víceméně líbil, takže kdo holduje pop/rocku, toho by toto album mohlo a asi i mělo zajímat.

Třebaže mě Ťuňťa narozdíl od Luboše Nováka na Parníku DR nevyburcoval ke zvednutí rukou nad hlavu, je třeba přiznat, že na albu byla přecejen odvedena nějaká práce a nejde jen o nějakou řekněme rychlovku složenou ze skladeb z databáze doplněnou o přiblblé texty Gábiny Osvaldové. Skladby jsou chytlavé a mohou v pohodě posloužit i jako kulisa při učení, cestě do školy nebo odpoledním spánku středoškolského studenta (na sex spíše ne).

Ačkoli albové verze písní zdaleka nemají na živé podání s kapelou Happy Sapiens, koupi CD příznivcům pop/rocku dopočučuji.