(Aktualizováno 20.2.2011) Bavím se rozšiřováním Macbooku - 8GB OWC RAM, 256 GB A-DATA S596 Turbo, Aver Volar M

Zhruba před půl rokem jsem se rozhodl za 10 tisíc prodat jednomu sběrateli své pomalu rozpadající se Vaio (přestával fungovat touchpad, narůstaly problémy s chlazením,...), a začal jsem naplno využívat svůj do té doby sekundární notebook – Macbook Pro 13,3. Přestože začátky nebyly úplně jednoduché (OS X je jiný než Windows Vista, klávesnice je na Macu jiná,...), postupem času jsem si Macbook zamiloval, a nedokážu si představit, že ještě někdy koupím něco jiného.

Významným dílem k mé spokojenosti přispěl i virtualizační nástroj Parallels Desktop, který mi umožňuje používat v jednom momentě aplikace z OS X i Windows 7, a ještě na pozadí spustit Ubuntu s LAMP. Virtualizace se stala běžnou součástí mého počítačového světa, dokonce natolik běžnou, že už si ani pořádně neuvědomuji, že mi běží 2 nebo 3 operační systémy najednou (akorát okna Windows aplikací mají trochu jiná záhlaví než ta z OS X...).

Virtualizace mi poměrně brzy ukázala první úzké hrdlo původní konfigurace Macbooku – 2 GB RAM dnes pro virtualizaci opravdu nestačí.

2x 4GB OWC RAM

Při pohledu na tehdejší ceny "Mac kompatibilních" pamětí v ČR jsem upřel své naděje k zaslání pamětí OWC z USA (s poštovným a DPH na jaře vyšly dva 4GB moduly na cca 8 tisíc, zatímco v obchodech tehdy stály okolo 11 tisíc - dnes už je cenový rozdíl nepatrný a vyplatí se asi koupit paměti rovnou v ČR za něco málo přes 4 tisíce). Paměti dorazily zhruba za 10 dní a já jsem poprvé svůj hliníkový Macbook otevřel. Výměna paměťových modulů byla jednoduchá, díky návodu bylo vše hotovo zhruba za 15 minut. Jedinou vadou byl fakt, že od té doby již Macbook asi nikdy nezašroubuju tak, jako když byl nový – šroubky zkrátka trochu přečnívají, nemám to srdce je tam zkusit silou nějak narvat.

Nicméně zrychlení systému díky nulovému swapování je obrovské, upgrade na 8GB rozhodně doporučuji (navíc dnešní ceny jsou fantastické...). Pokud budete chtít na Macu virtualizovat, tak vězte, že cokoli menšího než 8GB Vám bude málo.

256 GB A-DATA S596 Turbo

Upgrade paměti Macbook pořádně nakopnul, a tak jsem zhruba 4 měsíce vůbec necítil potřebu ho jakkoli vylepšovat. Tedy až na jednu věc – hrozně mě lákalo instalovat SSD disk.

I když jsem zvyklý Macbook pouze uspávat (po otevření víka je do jedné sekundy vše jako před uspáním), a tak doba bootování pro mě není vůbec klíčová, líbila se mi videa na Youtube, kde se prakticky libovolná aplikace spustila vždycky hned po kliknutí na ikonku v doku. Hlavním cílem nákupu SSD tedy bylo odstranit cca 1-2 sekundy při spouštění Safari a zejména zrychlit start Gimpu, případně virtuálu Windows 7 po každotýdenní instalaci aktualizací.

Problémem SSD byla dlouho jeho cena – určitě jsem nechtěl jít s kapacitou věčně plného disku dolu, a tak pro mě neměly význam disky pod 256 GB. Dlouhou dobu byly mé vysněné disky za ceny okolo 16-20 tisíc.

Ledy se začaly lámat až na přelomu září a října, kdy se objevil disk A-DATA S596 Turbo s velice hezkými parametry a hlavně cenou kolem 9000 Kč. Šel jsem do rizika a koupil disk na základě nejnižší ceny dle zbozi.cz v českobudějovickém no-name eshopu IT point. Tento eshop mohu doporučit, narozdíl od jednoho nejmenovaného velkého prodejce elektroniky mi byl schopný slibovaný disk skutečně dodat v termínu, který slíbil.

SSD A-DATA S596 disponuje kromě SATA rozhraní také mini USB portem a propojovacím USB kabelem. Přestože je připojení disku přes USB výrazně pomalejší (disk je rychlý zhruba jako kdyby se jednalo o klasický pohyblivý HDD), velice se hodí pro účely instalace a přesunu dat. Stačilo zapojit disk do USB konektoru, vložit instalační DVD Snow Leoparda a restartovat systém. Instalační program mi nabídnul, zda chci nainstalovat systém na interní HDD nebo na externí USB disk. Po intuitivním vyplnění několika dalších parametrů začala zhruba pětadvacetiminutová instalace systému, na jejímž konci se spustila utilitka "Migration assistant".

Původně jsem si na reinstalaci systému a přesun všech dat jako zkušený windowsák vyhradil celý víkend – Migration assistant mi však doslova vyrazil dech :-) Na jednoduchý dotaz, zda chci přesunout veškerá data, aplikace a nastavení stačilo odpovědět ve smyslu "ano, přesunout vše z původního HDD", a tím celá má práce v podstatě skončila. Následně se přes USB rychlostí cca 35 MB/s přesunul kompletní obsah disku (cca 220 GB za 2 hodiny), a po restartu mi z USB disku naběhl systém téměř v identickém stavu jako z interního HDD – pouze aktualizace operačního systému bylo nutné stáhnout a nainstalovat znovu.

Bylo vidět, že na výměnu pevného disku Steve Jobs opravdu při programování OS X myslel. Méně už myslel na faktickou výměnu pevného disku za SSD – šroubky, které drží původní pevný disk v Macbooku, jsou opravdu hodně malé a mají velmi obskurní hlavičky. Šroubovák ve tvaru šesticípé hvězdy jsem doma opravdu nenašel, a jelikož se ani jedna z velikostí šroubků dodávaných k SSD A-DATA S596 do Macbooku nevešla, vložil jsem nakonec SSD jen tak. Prostor pro disk je naštěstí v Macbooku relativně malý, a tak se i bez šroubů SSD prakticky nehýbe.

Rozhodnete-li se stejně jako já pro SSD A-DATA S596 (256GB), dejte mu čas. Při prvním startu systému je docela dobře možné, že se kýžený efekt otevřených úst úplně nedostaví. Podvědomě sice cítíte, že je to asi o něco rychlejší, ale rozdíl není velký. Určitě ne takový, jaký by si člověk při inzerovaných rychlostech 210 MB/s zápis / 260 MB/s čtení představoval. Po startu mě disk potěšil snad jen jedním parametrem – naformátovaný měl kapacitu 255,72 GB, tedy zhruba o 7 GB více, než původní 256 GB HDD.

Po instalaci jsem provedl určité změny v nastavení OS X a zejména virtualizovaných Windows 7. V případě OS X jsem vypnul monitorování posledního přístupu k souborům, vypnul sensor pro automatické vypnutí disku při vibracích a zresetoval PRAM (od poslední z uvedených věcí slibovali na jistém fóru zrychlení práce disku, je možné, že to skutečně funguje). Ve Windows 7 jsem okamžitě zakázal automatickou defragmentaci souborů, indexování (+ jsem vymazal cache indexu) a funkci Superfetch (kromě toho jsem už předtím kvůli dostatečné RAM vypnul Swap a zakázal klasickou Windows hibernaci, jelikož je mnohem jednodušší využívat tu z Parallels).

SSD si zhruba za den dva (zřejmě i díky provedeným úpravám) sedlo a začalo šlapat podle mých představ. V praxi to znamená, že systém OS X naběhne zhruba za 15 - 20 sekund, Windows 7 v rámci Parallels za 20 - 25 sekund a kopírování 200 MB souboru za cca 1 sekundu. Spuštění Safari, iTunes nebo i virtualizovaného Internet Exploreru odhaduji na cca 300 milisekund, ikonka v doku ani nestihne dopadnout na zem po prvním skoku.

O něco horší je již spouštění Eclipse, které zabere společně s otevřením jednoho projektu o cca 6 souborech již poměrně dost nepříjemných 15 sekund. Gimp se loudá cca 6 sekund, i u něj bych si dokázal představit podstatně rychlejší start (prakticky stejné doby spuštění dosahují Photoshop Elements 5.0).

Z hlediska benchmarků SSD A-DATA S596 nedopadá úplně nejlépe, zejména ve srovnání s papírovými parametry. HD Tune ukázal na virtualizovaném disku zcela nesmyslnou rychlost čtení okolo 10 MB/s, a to i přesto, že interní nástroj pro vyhodnocení výkonu disku ve Windows 7 ohodnotil virtualizovaný disk indexem uživatelských zkušeností 6,8 (původní disk měl asi 5,4). Výsledky z programu Xbench si můžete prohlédnout zde – hodnoty jsou místy hluboko pod těmi slibovanými, na druhou stranu málokterý výrobce SSD dnes asi dodržuje to, co na obalech slíbí. Hodnota náhodného necacheovaného čtení 4KB bloků se až nápadně podobá hodnotě z HD Tune, takže je možné, že nakonec nepůjde o úplně zcestný údaj.

Každopádně v praxi funguje SSD subjektivně lépe, než by odpovídalo číslům z benchmarků – kromě startování Eclipse je práce v OS X i virtualizovaných Windows 7 svižná a vůbec nic nezdržuje.

SSD A-DATA S596 mohu zájemcům o vylepšení výkonu Macbooku doporučit, za cenu 9000 Kč to není z hlediska používání úplně špatná volba. Disk je rychlejší, méně hřeje, ale z hlediska hluku je na tom zhruba podobně jako původní (mimochodem velmi tichý) pevný disk z Macbooku. Zatímco přes den není SSD slyšet prakticky vůbec (snad jen při přiložení ucha přímo k oblasti disku), při kopírování souborů v noci už určité škvrčení a pískání slyšet je. Není to nic zásadního, nicméně očekávání byla v tomto ohledu o něco vyšší.

Aver Volar M

Výměnou disku a pamětí jsem vyčerpal všechny možnosti hardwarového upgradu, které mi Steve Jobs dal. Nejslabším článkem celého Macbooku tak je nyní grafická karta.

Zatímco v OS X žádné nedostatky nepociťuji, ve virtualizovaných Windows 7 je vidět, že je grafická karta poměrně hodně úzkým hrdlem (mohou za to asi velkou měrou i ovladače Parallels). Přehrávání Full HD televize přes Windows Media Center se ukázalo jako naprosto nevhodné, a jelikož se dost často trhaly i obyčejné "non HD" kanály, rozhodl jsem se zainvestovat do televizní karty Aver Volar M.

Mohu potvrdit všechny pochvalné recenze na tuto televizní kartu – Aver Volar M na Žižkově bez problémů chytil všechny digitální kanály (aby ne, když bydlím skoro pod vysílačem), dodávaný software pro Mac je dokonale odladěný a bez problémů funguje nejen přehrávání HD programů, ale i české EPG, Timeshift, přehrávání v okně "vždy nahoře". Jediná má výtka směřuje k provedení antény – přecejen mi více vyhovovala anténa u Pinnacle s magnetickým podstavcem, než kus plastu se dvěma teleskopickými anténami jako ze starého tranzistoráku.

A co vy, jak jste svůj Macbook vylepšili? Jaké příslušenství jste si dokoupili?