Almaty ve čtyřech dnech - co nevynechat při návštěvě bývalého hlavního města Kazachstánu?

25. listopadu 2014

Na vlastní kůži

Provozování webu Vyplňto.cz pro mě jako pro programátora přináší jeden milý bonus – web se líbí nejen uživatelům, ale i lidem, kteří by si rádi nechali také na míru něco naprogramovat. Tento rok na jaře se dvěma kazašským studentům můj web zalíbil natolik, že chtěli něco podobného naprogramovat i pro celý ruskojazyčný trh. Takže jsme si plácli, a jelikož během mého programování úspěšně dokončili studium v Praze (čímž jim vypršelo vízum), předání díla proběhlo na podzim již v jejich domovině, v Almatách.

Nemá samozřejmě smysl letět přes 8 hodin letadlem jenom kvůli jednomu podpisu, a tak jsme si s přítelkyní udělali do Kazachstánu čtyřdenní výlet, během kterého nám byli mí obchodní partneři skvělými průvodci.

Ať už se do Almat chystáte z jakéhokoli důvodu, nebo si jen rádi počtete na tomto blogu, zde jsou naše zkušenosti, zážitky a tipy.

Rychlá navigace: Ubytování (Mildom Apartments), Víza, Let (Turkish Airlines), První dojmy, Památky, Stadion Medeo, Velké Almatinské jezero, Jídlo, Nákupy, Doprava, Shrnutí a fotky

Ubytování v hotelu Mildom Apartments

Najít v Almatách ubytování v centru s rozumným poměrem cena / pohodlí nebylo úplně jednoduché. Nakonec jsme si nechali doporučit malý hotýlek Mildom Apartments poblíž stanice metra Almaly, jehož "papírovou" výhodou bylo dobré hodnocení na Booking.com, snídaně v ceně, trezor, bezplatné Wi-Fi a přívětivý personál.

Právě přívětivý personál hovořící anglicky byl asi hlavní devizou tohoto hotelu, jinak byl ve skutečnosti hotel spíše průměrný až podprůměrný. Asi neuděláte velkou chybu, zvolíte-li nějaký jiný, určitě nemohu souhlasit s hodnocením 8,2 na Booking.com. Největším problémem bylo vypadávající, velmi nestabilní a ve skutečnosti spíše placené Wi-Fi (bezplatně fungovalo jen cca hodinu denně a navíc s výpadky).

Připojení k internetu je v Almatách obecně docela problematické. Nikde jsme nenarazili na žádnou vyloženě přístupnou Wi-Fi. I v restauracích bylo zapotřebí žádat o přístupové údaje, které byly jednorázové, unikátní pro každé zařízení a s platností obvykle jen na několik desítek minut. Jelikož datový roaming od T-Mobile vyjde v době psaní tohoto článku na naprosto nesmyslných 360 Kč / 1 MB, volil bych příště místo nespolehlivého Wi-Fi nákup lokální předplacené karty za cca 100 Kč s limitem 1 GB / měsíc.

Hotel Mildom Apartments měl spoustu drobných stavebních nedostatků, na které člověk bohužel přijde až v momentě, kdy se tam ubytuje. Například každý schod byl jinak vysoký, takže jsme museli při chůzi dávat velký pozor, abychom nespadli. Sprcha měla pouze regulaci proudu vody, nikoli její teploty – platilo, že čím větší proud, tím nižší teplota, takže ve výsledku buď slabý proud, nebo zima. Pokoj byl přetopený a topení nebylo možné nijak vypnout, jedinou možnou regulací bylo otevřené okno.

Na snídani jsme si pokaždé mohli vybrat jedno ze čtyř stále stejných jídel, přičemž všechny byly docela divné (takové nesourodé, např. čokoládový croissant a k tomu sýr, marmeláda, jogurt a nakrájené jablko). Zajímavé bylo, že v celém hotelovém baru uměli tak maximálně uvařit čaj a kávu, vše ostatní bylo outsourcováno rozvážkovou službou Foodpanda. Nerad bych se podobných de facto "zombie" podniků dožil v Praze, i když chápu, že při malé obsazenosti může outsourcing být jedinou volbou, jak nakrmit 10 zákazníků denně.

Abych hotel pouze nehanil – dobré bylo, že na patře byla k dispozici filtrovaná pitná voda, což zřejmě v Almatách není samozřejmostí (abyste rozuměli: ve městě neteče z kohoutku pitná voda, ale jen užitková). Spíše pro pořádek dodávám, že v hotelu (a ani nikde jinde v Almatách) nebyl vůbec žádný problém s VISA debetní kartou od Fio banky.

Poznámka: Záchody evropské, chování personálu také (nikdo neřešil, zda jsme s přítelkyní oddáni či nikoli).

Víza

Pro vstup do Kazachstánu je zapotřebí získat vízum na Kazašské ambasádě, která sídlí v Praze u Hradčanské. Turistické vízum vyjde na osobu na 35 €, které je nutné složit v hotovosti na pobočce ČSOB. Následně je zapotřebí vytisknout ze stránek ambasády formulář, vyplnit ho a spolu s fotografií, pasem, dokladem o zaplacení poplatku a ofocenou rezervací hotelu (stačí vytisknout potvrzení z Booking.com) osobně donést na ambasádu (stačí, když ze skupiny lidí na ambasádu přijde jeden člověk a za ostatní donese v ruce napsanou plnou moc, není potřeba ji ani ověřovat u notáře).

Přišlo mi trochu zvláštní, že jsem musel na ambasádě nechat naše pasy a nedostal jsem vůbec žádné potvrzení (kdyby je náhodou ztratili, nikam neletíme a nemáme nic v ruce). Nicméně s vystavením víz nebyl vůbec žádný problém a zvládli to za slíbených 6 kalendářních dní.

Praha - Istanbul - Almaty a zpět s Turkish airlines

Do Kazachstánu vedou z Prahy zhruba 3 hlavní trasy: přes Kijev (nejlevnější), přes Petrohrad a přes Istanbul. Vzhledem k tomu, že letět přes Ukrajinu je v poslední době "tak trochu o hubu" a že mají Turkish airlines v diskusích velmi dobrá hodnocení, zvolili jsme trasu přes Istanbul.

Dvouapůlhodinová cesta z Prahy do Istanbulu byla v naprosté pohodě, s dobrým teplým jídlem a nadprůměrným servisem. Pohled na svítící Istanbul byl shora nádherný, skoro se nám až zachtělo se do něj někdy zaletět podívat. Ale rozmysleli jsme si to poměrně brzy v letištní hale – přecejen je to islámská země a ve společnosti mnoha zcela zahalených žen v terminálu jsme se necítili dobře. Na přestup jsme měli čas 80 minut, ve skutečnosti jsme to zvládli zhruba za půl hodiny (minimální nutný čas na přestup je pro istanbulské letiště oficiálně 60 minut).

Pětapůlhodinový let z Istanbulu do Almat mě osobně trochu zklamal – letadlo bylo zhruba stejně velké jako při letu z Prahy, jídlo dokonce o něco málo chudší (jakoby aerolinkám víc záleželo na krátké trase do Prahy než na středně dlouhé trase do Almat), usnout se mi nepodařilo. Čekal jsem podobný servis jako při letu z Zürichu do Miami a toho jsem se bohužel nedočkal.

Celkově ale hodnotím Turkish airlines spíše kladně, minimálně za to, že se nám po cestě neztratila zavazadla, že jsme při zpáteční cestě přiletěli o pár desítek minut dříve než bylo v plánu a že nám dali na každém letu do ruky jídelní lístek, ze kterého jsme si mohli vybrat jedno ze dvou nabízených jídel dle aktuální chuti.

První dojmy z Almat

První dojmy po příletu do Almat byly řekněme "zvláštní". Letiště bylo poměrně malé a na každém rohu byli celníci ve zvláštních, takových trochu staros(o)větských, uniformách a s docela velkými zbraněmi. Takhle nějak bych si představoval spíše přílet do Pchjongjangu :-)

Po pár dnech jsme si zvykli, že normální pistole se v Kazachstánu za opaskem nenosí a že není třeba se vůbec znepokojovat tím, že i ochranka ve velkém nákupním centru běžně nosí u sebe automatickou pušku. Prostě jiný kraj, trochu jiný mrav.

Až na ty kulisy byla nicméně celní kontrola víceméně formalita, rozhodně to bylo jednodušší než při příletu do USA (nemuseli jsme vyplňovat žádné další formuláře ani odpovídat na žádné otázky, jen si nás vyfotili a dali lísteček do pasu, který nám na konci pobytu umožnil odletět).

V Kazachstánu žijí vedle sebe dva hlavní národy - Kazaši a Rusové (velmi zhruba v poměru 60 : 40). Velmi zjednodušeně řečeno se dá říci, že Kazaši vypadají "asijsky", jsou převážně muslimové a patří spíše k těm chudším. Naopak Rusové jsou převážně pravoslavní, vypadají "evropsky" a patří obecně spíše k těm bohatším. Sousloví "vedle sebe" jsem napsal schválně, rozhodně jsem během těch 4 dní nenabyl dojmu, že žijí spolu.

Většina nápisů je psána pod sebou v kazaštině a ruštině, minimálně znalost azbuky je pro návštěvu Almat více než vhodná. Prakticky všichni obyvatelé rozumí rusky a minimálně v obchodech a MHD jsme neměli problém se domluvit anglicky. Kazašskou měnou je Tenge, bankovky jsou srandovně barevné a kurz je zhruba 100 Kč ~ 1000 KZT. Doporučuji s sebou dovést eura nebo dolary, ceny jsou v Kazachstánu +- stejné jako v ČR (jídlo v restauraci o něco dražší, čokoláda poměrně výrazně levnější).

Přestože je Kazachstán od České republiky vzdálen zhruba 5000 km, dá se říci, že nás v Kazachstánu docela znají a vnímají nás pozitivně (hodně lidí z Kazachstánu studuje v ČR).

Památky a zajímavosti v Almatách

Jelikož naši průvodci vyznávali pravoslaví, muslimským oblastem a muslimským památkám jsme se spíše vyhýbali. Proto se předem omlouvám za to, že na tomto místě nenapíšu nic o mešitách, protože jsme žádnou ani z dálky neviděli.

Almaty jsou poměrně novým městem. Dá se říci, že co ve městě stojí, to tam stojí maximálně cca 100 let (jednak z důvodu zemětřesení v roce 1911, jednak si staří kočovní Kazaši na nějaké stavění památek moc nepotrpěli). Ve městě nemá smysl hledat nic, co by připomínalo třeba Staroměstské náměstí v Praze, vlastně si ani nevzpomínám, že by ve městě bylo vůbec nějaké náměstí (je tam nicméně park, který se jmenuje "Staroměstské náměstí"). Když si zadáte do Googlu slovo "Almaty", vypadne Vám fotka dálnice, a skutečně se dá říci, že to je asi nejtypičtější obrázek tohoto města. Přesto v Almaty pár zajímavých památek nebo chcete-li pamětihodností je.

Nejvíce (ruských) památek je v Parku 28 Panfilovců, kde se nachází zejména katedrála Zenkov (resp. Chrám sv. Nanebevstoupení; vstup ženám doporučen v šátku), sovětský Memoriál slávy, Památník hrdinům 1. a 2. světové války, Věčný oheň (až zhasne, bude 3. světová) a spousta menších soch.

Na jižním okraji města se nachází Park prvního prezidenta, který je starý jen pár let a který se přesto již v době naší návštěvy dost intenzivně rekonstruoval (asi ho stavěli podobní fušeři jako ti, co stavěli náš hotel). Parku vévodí mohutná vstupní brána, fontána a samozřejmě velká socha prezidenta (první prezident Kazachstánu není žádná "historická" postava, ve skutečnosti je prvním prezidentem Kazachstánu současný Nursultan Nazarbajev).

Za určitou dominantu města lze označit také televizní vysílač Kok-Tobe, který se nad městem tyčí. Sice není možné se dostat přímo do samotného vysílače (nefunguje to jako v Žižkovském vysílači, kde si lze dát nahoře i oběd), ale i tak je z úpatí vysílače pěkný rozhled na celé do smogu zahalené město. U vysílače je dále takový menší zvířecí park se slepicemi, kozami, králíky a pštrosy. Součástí parku je také sousoší kazašských Beatles, u kterého se turisté často fotili.

Architektonicky zajímavé je v Almatách metro, ale o tom až níže v části věnované dopravě.

Výlet k rychlobruslařskému stadionu Medeo

Rychlobruslařský stadion Medeo, který mi svou monstrózností trochu připomínal pražský stadion na Strahově, se nachází pár kilometrů jihovýchodně od Almat na úpatí hor. Jelikož s přítelkyní neumíme bruslit, podívali jsme se na stadion hlavně z výšky od dolní stanice lanovky na horské středisko Šymbulak, kam jsme si plánovali vyjet. Lanovka byla v provozu bohužel až od listopadu, takže tento výlet se nám moc nepovedl.

Výlet k Velkému Almatinskému jezeru

Daleko více se nám líbil výlet k Velkému Almatinskému jezeru, které je vysoko v horách v národním parku na jih od Almat. Na úpatí hor je zajímavá obrovská betonová hráz, která má ochránit město od laviny kamenů a bahna, když na horách taje sníh. Těsně před vjezdem do národního parku (dovnitř se dostanou autem zřejmě jen bohatí nebo něčí známí, ostatní mají celodenní výlet pěšky) se nachází něco jako "lovecká farma", kde pořádají pro turisty show s dravými ptáky, kde je možné si půjčit koně na projížďku do hor a kde je možné se podívat na různá zvířata (kromě dravých ptáků byli v kotcích například afghánští chrti a vlci).

My jsme naštěstí "byli něčí známí", takže jsme se do výšky 2500 metrů nad mořem k jezeru dovezli terénním autem. Velké Almatinské jezero je opravdu krásné, určitě bychom tam vyšli i pěšky – stálo by to za to. Jelikož je jezero současně také zdrojem pitné vody pro celou oblast (jak se z té průzračné vody stane v kohoutku pouze užitková voda nechápu), je poměrně intenzivně hlídáno různými vojáky.

Cesta od jezera dál pokračuje ještě k Astronomické observatoři Tian Shan (další závora, tentokrát s pohraniční stráží) a dál vede až někam do Kyrgyzstánu. Kousek nad observatoří už se ale naše terénní auto zaseklo ve sněhu (cca 3100 metrů nad mořem), a tak jsme si jen udělali pár fotek a jeli dolů na jídlo.

Kazachstánské jídlo

Jídlu je v Kazachstánu věnována velká pozornost - jí se hodně masa (jehněčí, vepřové, konina), přílohy byly často placky plněné sýrem, kromě zeleninové oblohy byl na talíři často také třeba kopr nebo celerová nať. Ochutnali jsme několik různých kuchyní a subjektivně nejvíce mi asi chutnal šašlik (špíz). Dobře (byť spíše evropsky) vařili také v kavárně Coffeedelia. Naopak spokojen jsem nebyl v muslimské jídelně, kde mi donesli "masovou směs", ve které z mého pohledu nebylo vůbec žádné maso – jen kosti, kůže a klouby zamíchané se zeleninou.

Nakupování v Almatách (trhy a obchodní centra)

Hlavním nákupním centrem v Almatách je Zelený trh (Зелёный базар), kde lze sehnat prakticky vše od čínských pantoflí přes ovoce po prasečí hlavu. Trh je v několika halách (pod střechou) a spíše než farmářské trhy připomíná vzdáleně pražskou Holešovickou tržnici. Podstatným rysem trhu je přesvědčování o výhodách nabízených produktů (nemůžete se jen tak dívat na nabídku stánků, při sebemenším zastavení vás prodejce začne přesvědčovat, proč máte nakoupit právě u něj), ochutnávka a smlouvání.

Vedle trhu se nachází prodejna s kazašskou čokoládou, kam určitě doporučuji zajít. Nejvíce nám chutnala ta nejobyčejnější hořká čokoláda s 45 % kakaa, která byla asi tak 3x levnější než v ČR.

Byli jsme se také podívat v obchodním centru Mega, které se od těch evropských lišilo jen tím, že svým zákazníkům nabízelo bezplatnou ledovou plochu na bruslení. Jinak byly obchody prakticky stejné jako v Praze, Paříži nebo Vídni – evropské módní značky, pravé belgické pralinky, Paul, Costa Coffee a pozor - také Kolkovna s českým pivem a jídlem ("smažák" byl dokonce v jídelním lístku napsán česky). Nezaregistroval jsem v obchodním domě žádné typicky kazašské, ale ani ruské nebo čínské obchody. Přitom je to do Číny z Almat jen asi 300 kilometrů.

Ceny v obchodech nicméně byly zhruba stejné jako v Praze, takže zaletět si do Kazachstánu třeba pro kožich moc smysl nemá. Trochu nezvyklý a nepříjemný pro nás byl přístup prodavaček – nikde nebylo možné se "jen tak dívat", okamžitě se nás na něco začali ptát a něco nám vnucovat. Když si šla přítelkyně vyzkoušet tričko do kabinky, postupně jí do kabinky samy od sebe prodavačky donesly ještě několik dalších triček, svetrů a kalhot, běžně ostatním donášely také různou bižuterii a podobně.

Doprava v Almatách

Dopravu v Almatách do velké míry definuje cena benzínu, která v přepočtu vycházela na nějakých 12 - 14 Kč na litr. Všichni jezdí všude autem, byť je to třeba jen na kávu o dva bloky dál od domova. Na silnicích do určité míry platí zákony džungle, tedy kdo má silnější/větší auto, ten jede. Řízení je v Almatách pro řidiče poměrně náročné, majlant vydělá ten, kdo Kazachstáncům prodá semafor se zelenou šipkou pro odbočující auta vlevo (v celém městě jsme neviděli ani jeden takový semafor, a přitom právě odbočování vlevo bylo zdrojem většiny dopravních problémů a kolon). Svezli jsme se také taxíkem, stál zhruba polovinu toho, co v Praze (= nejen benzín, ale i taxi je v Almatách velmi levné).

V Almatách v rámci boji proti smogu nějak funguje také městská hromadná doprava, ale používá ji poměrně málo lidí, takže intervaly jsou dlouhé. Tramvaj jsme ve městě neviděli žádnou (pouze koleje, které vypadaly dost pokrouceně), půlka autobusů byla nová, půlka odhadem 30+ let stará. Město má od roku 2011 metro, které tvoří jedna trasa se 7 stanicemi. Místní se metrem bojí jezdit, údajně kvůli obavám ze zemětřesení, ale my jsme si celou trasu rádi projeli a každou zastávku jsme si důkladně prohlédli, protože všechny jsou architektonicky velice pěkné. Jezdí se na žluté žetony, které se prodávají v každé stanici za v přepočtu asi 8 Kč (v metru jsou turnikety, na jeden žeton je možné jezdit libovolně dlouhou dobu). Metro je prakticky prázdné, kromě pár místních odvážlivců jím jezdí hlavně turisti, kteří se v něm rádi fotí. Interval 10 minut.

Shrnutí ve fotografiích

Návštěva Kazachstánu pro nás byla určitě zajímavou zkušeností. Krásná příroda, rozmanité jídlo, úplně jiný způsob života než v Praze na Vinohradech. Zejména v případě Velkého Almatinského jezera vydá fotka za tisíc slov, na závěr tohoto článku se tedy můžete pokochat :-)

Park 28 Panfilovců - Chrám sv. Nanebevstoupení (Zenkov) Park 28 Panfilovců - Památník obětem 1. a 2. světové války Park 28 Panfilovců - Memoriál slávy Park Staroměstské náměstí Park Staroměstské náměstí Park prvního prezidenta Park prvního prezidenta Šymbulak - výhled na rychlobruslařský stadion Medeo Šymbulak Šymbulak Šymbulak Šymbulak Výhled od vysílače Kok-Tobe Pštros u vysílače Kok-Tobe Velké Almatinské jezero Velké Almatinské jezero Velké Almatinské jezero Velké Almatinské jezero - pohled z hor Z výletu nad Velké Almatinské jezero Z výletu nad Velké Almatinské jezero Kráva pasoucí se v lese Almaty Almaty Almaty Almaty Almaty Almaty Almaty Hotelový bar v Mildom apartments s lampou ve tvaru koně V obchodním centru Mega byla i česká Kolkovna Led v obchodním centru Mega Vstup do metra Almatinské metro Almatinské metro Almatinské metro Almatinské metro

Publikováno dne 25. 11. 2014 v kategorii Na vlastní kůži

O kategorii Na vlastní kůži

Kategorie určená pro články týkající se vlastních zkušeností s čímkoli, co se nevešlo do jiných sekcí – ať už se jedná o testy neelektronických věcí, zkoušení různých (nejen internetových) služeb nebo třeba zážitky z dovolené.

Komentáře k článku

Ondřej - [email schován] (dne 28. 11. 2014 v 14.19)
Zrovna jsem se do Kazachstánu přestěhoval a musím uznat že se jedná o vskutku pozoruhodnou zemi. Borat nás všechny v západní civilizaci přesvědčil že se jedná o stát sto let za mamuty, ovšem realita je někde úplně jinde.

Andrej - [email schován] (dne 04. 12. 2014 v 11.51)
Pořádný trip směrem na východ plánuju už delší dobu, děkuji za inspiraci.

Přidat vlastní komentář:
Jméno:
E-mail:
Sledovat diskusi:
Web:
Kontrolní kód:

Komentáře jsou v prvé řadě určeny ke kladení dotazů k tématu, upozornění na chybu, rozšíření obsahu článku a vůbec ke zpětné reakci na obsah těchto stránek. Mé reakce jsou barevně odlišeny.

V současné době není umožněno vkládat HTML tagy - pokud vložíte HTML kód, bude převeden na entity. K Vašemu komentáři se do databáze uloží čas vložení a Vaše aktuální IP adresa (54.227.48.147). IP adresa se nebude zobrazovat čtenářům, nicméně v případě, že bude Váš odkaz shledán právně závadným, může být Vaše IP adresa předána příslušným státním orgánům. Emailové adresy jsou ochráněny před běžnými spam roboty.

© Marek Demčák 2007 - 2018
Všechna práva dle Autorského zákona (č. 121/2000 Sb.) vyhrazena.