Supraphonline.cz – skvělá služba pro moderní staromilce

Vydavatelství Supraphon a. s. jsem zřejmě díky jeho stáří a orientaci na určitý typ umělců vnímal spíše jako takovou veřejnoprávní instituci, která je zkostnatělá, neefektivní, nekonkurenceschopná, odsouzená k postupnému zániku. Prostě takový nějaký zvláštní negativní pocit. O to víc mě překvapilo, že je to právě Supraphon, který jako první z českých vydavatelství spustil ve čtvrtek vlastní online obchod s muzikou – Supraphonline.cz.

Jako správný early adopter jsem tedy tento obchod vyzkoušel, a zjistil jsem, že ono "prvenství" není zdaleka jediným překvapením...

Moderně pojatý web

Na Supraphonline.cz se mi líbí, že se nebojí out-sourcovat některé moduly, pokud to zvýší zákaznický zážitek. Zkrátka nebojí se tu a tam pustit chlup ve prospěch vyšší prodejní konverze. V praxi se toto rozhodnutí zatím projevilo ve dvou věcech, a sice možností přihlášení přes účet na Facebooku nebo Googlu a nadstandardními možnostmi platby.

Přihlášení přes Facebook Connect nebo Google je skutečně jednoduché a pohodlné, pro mě jasná volba (nemusím si pamatovat heslo). Pro ty, kteří účet na Facebooku ani Googlu nemají, je stále možné se zaregistrovat i přímo přes Supraphonline.cz, stačí vyplnit pouze emailovou adresu a zvolit si nějaké heslo. Jednodušší už to být nemůže, do budoucna by snad stálo za to doplnit ještě podporu přihlášení přes Twitter a MojeID (nebo obecně OpenID).

Z hlediska možností plateb si lze vybrat z nabídky zprostředkovatele PayU – zastoupeny jsou rychlé převody (paymyway nebo platební brány) z Fio banky, mBank, Komerční banky, GE Money Bank, Raiffeisenbank, Volksbank, běžné bankovní převody, Supercash (na pobočkách Sazky a České pošty), poštovní poukázky, internetové platební karty VISA a MasterCard a mobilní platby (nejedná se o posílání Premium SMS zpráv, ale přímo o platební brány operátorů). Jediné, co by mohlo zákazníkům chybět, jsou platby pomocí Paypalu (ze zprostředkované zkušenosti vím, že dohodnout se s nimi není lehké, takže tu absenci částečně chápu, i když mě jako zákazníka samozřejmě mrzí).

Vyhledávání skladeb a jejich prezentace

Supraphonline.cz má popisky alb i jednotlivých skladeb, které by mu mohli ostatní závidět – toto je jedna z oblastí, kde se naplno ukazuje výhoda, že byl obchod dělán na míru přímo pro Supraphon. Vidíme, kdo řídil orchestr, kdo napsal hudbu, text a tak dále.

U každé prodávané skladby je k dispozici třicetisekundová ukázka – zde Supraphonu trochu ujel vlak, konkurence je v tomto dál (iTunes Music Store nabízí u každé skladby 90 sekund). Chybělo mi též tlačítko pro přehrání všech hudebních ukázek z daného alba (nemyslím, že by za okopírování této funkce Apple podával žaloby, ale je to prostě něco, na co jsem z iTunes zvyklý).

Titulní stránka se mi zdá oproti iTunes Music Store trochu nevyužitá – pod třemi záložkami a velkým "self-promo" bannerem jsou zde obrázky nových a doporučených alb, ale příliš prodejně to jako celek nevypadá. I zde by si mohl Supraphon vzít příklad z iTunes Music Storu a vymyslet třeba nějaké prodejní akce, přidat žebříčky prodávanosti a tak dále. Na druhou stranu chápu, že toto jsou věci, se kterými si lze začít hrát i o něco později (navíc pro tyto žebříčky asi ještě není k dispozici dostatek dat, podle Facebooku má Supraphonline za první 4 dny cca 200 aktivních uživatelů).

Asi největším problémem je (podobně jako v iTunes Music Storu) vyhledávání – uspořádat 40 tisíc skladeb tak, aby se v nich někdo vyznal, není lehké. Strom katalogu se třemi hlavními větvemi "Populární hudba", "Vážná hudba" a "Mluvené slovo" se stává pro mě nepřehledným už zhruba na druhé úrovni, kde si mohu vybrat z kategorie (zduplikované tři hlavní větve), žánru, dekády a typu. Po kliknutí třeba na žánr "Pop" se na mě vysype 744 alb, vyberu-li si navíc dekádu (třeba 1960 - 1969), zúží se mi výběr jen na jedno album. Pokud jsem hledal skutečně "Naše evergreeny", našel jsem to, co jsem chtěl.

Problematické místo nastává v momentě, kdy si po prvním kliknutí na "Pop" řeknu, že asi nehledám Pop, ale spíš asi Jazz. Po kliknutí na Jazz se mi však nezobrazí Jazz, ale směsice Popu a Jazzu. Filtr pak funguje v režimu "nebo", což sice může mít někdy své využití, ale jinak to spíše mate.

Takže si řeknu, že na to kašlu, a dám hledat "Stín katedrál", protože se mi to líbilo v seriálu Vyprávěj. Napíšu hledaný výraz, dám enter, a vypadne na mě:

To je UX fail jako prase! Jediné, co si přečtu, je "Nebylo nalezeno žádné album" a ze zvyku už nečtu nic dál, protože jsem zvyklý, že tam bývají jenom nějaké obecné odkazy. A přitom tam je schována neviditelná informace o tom, že jsem vlastně našel 9 verzí skladby, kterou jsem hledal. Proč však tyto skladby ve výsledcích vyhledávání rovnou nevidím?

Kupuju Gotta ve FLACu

Jedním z hlavním marketingových tahů je prodej skladeb v bezztrátovém formátu FLAC (zjednodušeně jsem si to pojmenoval jako nákup hudby v "gramofonové" kvalitě). Rozhodl jsem se to vyzkoušet na albu Sentiment od Karla Gotta, protože ho doprovází docela pěkně orchestr a třeba by tam mohlo být něco slyšet.

Objednávka byla rychlá, bezbolestná, platba přes Fio paymyway proběhla okamžitě, takže jsem mohl ihned stáhnout zazipované album ve formátech FLAC a mp3 (v zipu byl navíc obrázek alba ve formátu jpg). Stahování proběhlo plnou rychlostí mé linky (1 MB/s, zcela jistě by to šlo stáhnout i rychleji, úzké hrdlo bylo na straně T-Mobile ADSL).

Na tomto místě recenzenti obvykle vyzdvihují fakt, že pro nakupování na Supraphonline.cz není zapotřebí instalovat žádný obskurní program. Já si to nemyslím – takto je nákup zhruba na úrovni Uložto.cz (navíc se trochu obávám, že budou mít piráti zip archivy už připravené k uploadu, ve skladbách není podle všeho nijak uvedeno, kdo je jejich vlastníkem – absenci DRM chválím, absenci informace o držiteli licence v podobě, jako to má iTunes Music Store však vnímám spíše negativně a bude pro Supraphon asi technicky obtížné ji tam přidávat). Uvítal bych, pokud by vedle webu existovala i aplikace pro nákup hudby, která by automaticky přidávala skladby do knihovny zvoleného programu (Winamp, Windows Media Player, iTunes,...).

FLAC a Mac, mobily,...

Kolem formátu FLAC je na internetu obrovské haló, ale pro mě osobně je to spíše zklamání a slepá cesta. Problém tkví v tom, že FLAC nelze jen tak hned přehrát v iTunes, a na iPhonu nebo iPadu to nejde vůbec. Není to navíc zdaleka a pouze problém iPhonu, podle mé rešerše si s FLACem neporadí ani většina androidů (minimálně ve dvojkové řadě), o Windows Phone 7 nemluvě. Sázka na FLAC se mi tak zdá jako sázka na zdechlého koně.

Abyste mohli na Macu přehrávat FLAC soubory v iTunes (používá na Macu někdo něco jiného?), je zapotřebí si stáhnout poněkud obstarožní plugin Fluke a nainstalovat jej. Následně je zapotřebí ve Finderu otevřít složku Aplikace, zobrazit Informace o programu iTunes a zaškrtnout  "Otevřít v 32 bitovém režimu". Pak vypněte iTunes, rozbalte složku s Vašimi FLAC soubory, označte všechny soubory myší a zvolte "Otevřít v aplikaci..." - Fluke. Následně program Fluke naimportuje soubory FLAC do Vaší iTunes knihovny a umožní Vám tyto soubory nějak přehrát.

Velkým omezením pro mě byla zejména absence možnosti přehrání skladeb přes bezdrátové reproduktory (Airtunes) a samozřejmě nemožnost zkopírovat FLAC soubory do iPhonu a iPadu. Takže přišla na řadu konverze z formátu FLAC do formátu ALAC (Apple Lossless) – stačilo je v iTunes označit a dát "Vytvořit verzi pro Apple Lossless", konverze trvala pár sekund (nemělo by dojít ke ztrátě kvality). Na závěr jsem ještě soubory FLAC z iTunes knihovny smazal, protože pro mě už neměly význam.

Posluchačský zážitek z ALACu byl oproti warez verzi z uložto.cz (192 kbps) o něco vyšší, ale za tu námahu to nestálo (nesrovnával jsem s 320 kbps, ale předpokládám, že by to bylo pro mě už asi nepostřehnutelné).

Resumé

Supraphonline.cz je dobrá česká alternativa pro nákup starší české hudby, vážné hudby a mluveného slova v digitální podobě – typickými klienty tedy zřejmě budou v titulku zmínění "moderní staromilci". Obchod má myslím docela dobře našlápnuto, a pokud vylepší úvodní stránku, vychytá vyhledávání a udrží svěží přístup k internetovému marketingu (případně social media marketingu), stane se pravděpodobně alespoň na pár let platným hráčem na českém trhu online hudby (minimálně dokud nevymřou lidé s láskou k 60. - 80. létům, které nyní a asi i v budoucnu budou tvořit většinu z nabízené produkce).

Uvidíme, nakolik se Supraphonu vyplatí sázka na FLAC formát – v tomto momentě jsou zatím všichni nadšení, ale jakmile si ty skladby reálně koupí a zjistí, že si je nemohou dát jen tak do telefonu nebo běžného mp3 přehrávače, tak se trochu obávám, že zájem poklesne. Převádět formáty již dnes nikoho nebaví, a trend směrem k mobilním zařízením je asi jasný.