Ibiza a Formentera 2011 - zážitky, hodnocení a tipy pro budoucí následovníky (+ fotky)

Tento rok jsme s přítelkyní zakončili sérii čtyř dovolených na Ibize. Ještě jednou jsme si prošli všechny bary, které nás v minulosti opily, rozvalili jsme se na osvědčených plážích, udělali si tři výlety na Formenteru, nesčetněkrát jsme prošli promenádu v San Antoniu a nechali se pozvat na tři diskotéky.

Pro ty šťastnější z vás, kterým je stále (alespoň mentálně) okolo dvaceti, jsem se rozhodl opět sepsat své postřehy, které mi deset dní po návratu ještě nestačily vyprchat z hlavy. Třeba vám budou pro příští rok inspirací, jak si Ibizu a Formenteru co nejvíce užít. Prozradím vám také na co se připravit a čeho se vyvarovat.

Opět se budu držet spíše logického než chronologického uspořádání, takže si můžete vybrat pasáže, které vás budou zajímat více.

Fischer, Smart Wings a třída Travel Plus class - naše volba

Tento rok cestování na Ibizu nabízely cestovní kanceláře Fischer a FIRO-tour, které se podělily o jeden charterový let z Prahy provozovaný společností Travel Service / Smart Wings. Jelikož jsme minulé 3 zájezdy úspěšně absolvovali s Fischerem, byla to i letos pro nás jasná volba – popravdě, zájezd jsme objednali už loni na podzim, hned jakmile nám v listopadu přišla zpráva o vypsání "first moment" zájezdů s garancí nejnižší ceny a bonusem 3000 Kč na doplňkové služby.

Telefonní operátorka Fischera (přestože se živím internetem, stále častěji řeším věci radši telefonicky, bývá to efektivnější) mi při objednávání zájezdu nabídla spoustu užitečných a zajímavých věcí, na které je možné zmíněný bonus uplatnit (například lepší pojištění, pronájem automobilu, výlety na místě,...), nicméně žádná z těchto nabídek mě nezaujala tak, jako nabídka letenky Travel Plus class. Cestovat na dovolenou o trochu lepší třídou mi za 1495 Kč na osobu v jednom směru (šlo to objednat jen na cestu tam) přišlo jako super nabídka a docela jsem se divil, že jsme nakonec byli v letadle jediní, kdo jí využil. A ještě nám zbylo každému 5 Kč jako příspěvek na doplňkové pojištění Fischer Plus (2x 490 Kč), protože náhoda je blbec a kdo ví, co kde kdy rozbijeme a koho zmrzačíme...

Je třeba přiznat, že míra spokojenosti s Travel Plus class v průběhu dovolené zažívala určité výkyvy. Chtěli jsme si Travel Pluss class užít co možná nejvíce, a tak jsme na letiště dorazili zhruba 100 minut před odletem. Připraveny byly dvě odbavovací přepážky, přičemž jedna byla určena pro standardní odbavení a ta druhá pro odbavení přednostní. Bohužel, přednostní odbavení bylo určeno nejen pro držitele letenek Travel Plus class, ale také pro důchodce a rodiny s malými dětmi.

Takže zde se žádný "VIP efekt" nedostavil, spíše naopak (přiznejme si, že navzdory PR na Ibizu jezdí nejvíce důchodci následovaní rodinami s malými dětmi; o tom, že byste v českém letadle poznali třeba nějaké spolupařmeny si můžete nechat spíš jen zdát).

Nicméně po vystání fronty jsme obdrželi Travel Plus class letenky a pozvánku do Crystal lounge salónku, kde jsme si mohli dát kávu, vodu, víno, chlebíčky a nějaké další pohoštění formou samoobsluhy.

Krátce jsme poseděli v pohodlných křeslech, přečetli si zprávy na iPadech (WiFi bez problémů), a pak jsme se přesunuli k ostatním, protože v Crystal Lounge nebyla příliš funkční tabule odletů (aplikace iAviation CS v kritickém momentu také selhala, protože stejně jako tabule odletů v Crystal Lounge neukazovala žádné zpoždění, přestože v ostatních částech letiště bylo napsáno 40 minut).

Po nástupu do letadla jsme si podle plánu sedli na místa v první řadě a zapomněli, že máme jinou letenku než ostatní. Bohužel zapomněla i posádka letadla, respektive osoba, která letadlo vypravovala.

Na omyl se přišlo až v momentě, kdy jsme dostali stejné jídlo jako zbytek letadla. Zde bych rád poděkoval (zřejmě vedoucí) palubní průvodčí, která se problému postavila čelem a kromě rozšířené nabídky nápojů nám zařídila kompletní Travel Plus class servis na zpáteční let (takže teoreticky je možné Travel Plus class využít i pro cestu zpět – ověřeno :-).

Bylo to nakonec i docela dobré završení dovolené. Na sedadlech nás čekalo několik druhů novin a lifestylových časopisů, hned po usazení jsme dostali džus následovaný sektem a několika jednohubkami.

Pak se servírovalo jídlo – od pohledu mnohem lepší než ve standardní třídě, navíc se salátem capresse, dalším jakoby salátem s parmskou šunkou, zákuskem a neomezeným množstvím pití (během letu se nás palubní průvodčí neustále ptala, jestli si něco dáme). Travel Plus class tedy rozhodně mohu doporučit, za ty peníze to stojí.

Spíše pro zajímavost – objednáním na "first moment" jsme u Fischeru oproti "last minute" roku 2009 ušetřili zhruba 10 000 Kč. Stejný termín, stejný hotel, stejná cestovka.

Hotel Osiris - stále dobrý poměr cena/výkon, ale...

Ubytovali jsme se tradičně v Hotelu Osiris **, protože se v minulých letech osvědčil. Opět jsme potkali starou známou rozvětvenou rodinu Holanďanů, opět jsme potkali dvojici stálých Čechů. Tváře hostů se neustále rok co rok opakují, což je dobré znamení. 

Hotel je pořád dobrou volbou, ale subjektivně se mi zdá, že se buď trochu zhoršuje, nebo mé nároky přes rok vzrostly (od prosincové návštěvy Vídně mám tendenci všechny hotely srovnávat s hotelem Renaissance ****, což přiznávám je trochu problém).

V Hotelu Osiris je zvykem, že každý rok přijdou s nějakým vylepšením. Pro rok 2011 je novou vlastností všech pokojů malá lednička (z důvodu hluku jsme ji první den vytáhli ze zásuvky) a anténa na WiFi routeru v salónku, takže pokud budete mít to štěstí bydlet v blízkosti recepce, je slušná šance, že svůj iPad internetem napojíte.

Co se v hotelu zhoršilo (a říkám to nerad) jsou večeře. Vynikající jednoduché zákusky byly nahrazeny složitými průměrnými zákusky, polovina večeří navíc nebyla uvařena z masa, ale z podrážek, které se nedaly přežvýkat.

Číšníci zásadně "velkoryse" nechodili pro peníze za pití, což znamenalo, že se hosté jako my museli smířit s jedním z následujících scénářů – připravit si peníze přesně a nechat je na stole, oželet pár drobných a nechat jim na stole více peněz, nebo jít s účtenkou na bar a tam si nechat vysázet vše do posledního eurocentu za nulovou ochotu.

Nižší aktivitu si číšníci pravidelně vynahrazovali u hotelového bazénku, kde už zhruba 2 hodiny před koncem začali lidem brát slunečníky, skládat a posouvat lehátka a dokonce přemisťovat osobní věci.

Co říci závěrem? Pevně věřím, že se chování číšníků příští rok zlepší. Ve výstupním hodnotícím dotazníku Hotelu Osiris to od nás pěkně slízli.

Pláže na Ibize a Formenteře

Přestože naprostá většina hotelových hostů zůstávala na pláži Es Pouet u hotelu nebo dokonce jen u hotelového bazénku(!), bylo by chybou alespoň některý den nezkusit i něco jiného (pláž u hotelu je zhruba srovnatelná s textilní pláží u pískového jezera Lhota u Staré Boleslavi – ujde to, ale létat kvůli tomu 2 a půl hodiny letadlem je nesmysl).

Pláž v San Antoniu - t. č. s červenou vlajkou kvůli prasklé kanalizaci (4 dny se tam lidé jen tak váleli, občas se někteří borci i s dětmi zašli do té žumpy "opláchnout")

Úvodem bych rád poznamenal, že rok 2011 byl na Ibize poznamenán skutečně masivním útokem medúz (přítelkyně obdržela 3 zásahy během 14 dní). Doufejte, že vás toto příští roky nepostihne, protože není nic horšího než přijet na hezkou pláž a vidět jednu medúzu vedle druhé – to se pak člověk maximálně vyvalí na písku a do vody pro jistotu vůbec neleze, protože zásah je více než pravděpodobný. Pokud na medúzové období narazíte, nezbývá než doporučit některou z hlediska vln klidnějších a z hlediska lidí rušnějších pláží (medúzy přinášejí vlny; kde je hodně lidí, tam se najde někdo se síťkou, kdo je vysbírá).

Nejvíce dní jsme strávili na pláži Cala Conta, která nabízela kompromis mezi kameny a žlutým pískem, autobus od hotelu za 2,10 € a dobrou self-service restauraci s nabídkou fast foodu a indických jídel.

Zajeli jsme si také do zastávky Club Hotel Delfin, ze které jsme sešli do příjemné restaurace (jídlo, obsluha, prostředí) Amarant s hezkým výhledem na moře. Přímo pod restaurací se rozkládá pláž Cala Codolar s půjčovnou všelijakého vybavení na vodu.

Vstup do restaurace

Výhled z restaurace na Cala Codolar

Jako příležitostně-vášnivého cyklistu mě zaujal stroj zvaný velomar, který jsme si za 12 € na hodinu prostě půjčit museli. Minimálně proto, že na pláži zrovna byl jakýsi bordel přivlečený z moře.

Ideu, že s mořským šlapadlem dojedeme někam dál a já se tam v průzračném moři vykoupu jsem opustil hned během úvodní konverzace s pronajímatelem, protože jeho varování před zvýšeným počtem medúz bylo opravdu hodně sugestivní. Takže jsme se nakonec jeli jen tak projet.

Prozradím vám tajemství, které jsem odhalil během 20 minut, po kterých jsme šli velomar předčasně vrátit – šlapat proti vlnám nebo se dokonce snažit velomar nějak řídit není nic moc jednoduchého, víceméně se jedná o utrpení. Pokud rádi jezdíte třeba po Vltavě, tak toto je zcela jiná liga a bavit vás to asi spíš nebude.

Na Cala Codolar jsme se tedy nevykoupali, a přesunuli se pěšky na nedalekou oblíbenou pláž Cala Tarida, kde to i přes hodně lidí relativně stálo za to (jedno žahnutí medúzy).

Předloni jsem na tomto blogu do nebes vychválil pláž Sa Caleta. Zůstaly přelety letadel, zůstala fotogenická průrva ve skalách a celkově docela pěkný vizuál, ale z hlediska kvality písku už to bylo o něco slabší a voda byla kalná. Cestovat na Sa Caletu ze San Antonia asi spíš smysl nemělo, i když hodně záleží na tom, co zrovna kam přinesou vlny.

Sa Caleta

Do té průrvy se můžete zajít podívat a udělat si tam fotku...

Příjemným překvapením pro rok 2011 byla pláž Playa d'en Bossa, která je sice stále klasickou představitelkou plážové velkovýrobny (od nevidím do nevidím spousta lidí), ale zato nabízí vysněný jemný bílý písek a průzračné klidné moře (bez medúz).

Playa d'en Bossa

Poblíž Playa d'en Bossa se dále nachází ibizský aquapark Aguamar, který nabízí dobrou alternativu v případě, že máte pláží dost. Aquapark je na první pohled relativně starobylý (tipuji ho tak na sedmdesátá léta), ale možná že i to je na něm svým způsobem lákavé. Staré dobré (rozvrzané) atrakce typu Blackhole nebo Kamikadze, dobrý a levný self-service restaurant a žádný bazén s hloubkou větší než zhruba jeden metr.

Na všech alespoň trochu navštěvovaných ibizských plážích se setkáte s větším či menším množstvím otravů. Asi nejlépe jsem snášel ty, kteří rozdávali vstupy zdarma na diskotéky, případně slevové náramky – jejich služeb jsme občas rádi využili (viz dále). Druhý typ otravů tvořili převážně arabové a méně černí černoši, kteří nabízeli nasekané čtvrtky ananasu (3€) a nasekaný kokos (5€) s "rituálem". Přestože člověk z jejich neustálého hulákání (zpívání?) o tom, jak je kokos dobrý na potenci, kolik má energie, vitamínů a tak po chvíli zblbne, není to celkově úplně špatný nápad a jednou jsme je i nechali vydělat. Z kastovního hlediska nejnižší a bohužel zdaleka nejpočetnější skupinu otravů pak představují černí prodavači CD, brýlí a drog.

Pokud se chcete výše uvedených neduhů vyvarovat, určitě si kupte za 43 € zpáteční jízdenku na trajekt Ibiza-Formentera. Rázem alespoň na jeden den získáte o stupeň lepší zážitek z dovolené (na Formenteře žádní otravové nejsou, protože všichni lidé mají all inclusive a na plážích obyčejně nemají ani vindru).

Pokud na Formenteru pojedete jen jednou, určitě byste měli navštívit pláž Es Pujols. Jemný bílý písek, průzračné moře plné rybiček (když se chvíli nehýbete a válíte se u břehu, tak mají tendenci okusovat paty) a nedaleký ostrůvek (vhodný cíl krátkého plavání) z něj dělají nejlepší pláž na Formenteře.

Es Pujols

Es Pujols

Es Pujols

Es Pujols

Na Es Pujols se můžete z přístavu dostat buď autobusem (asi za 2 €) nebo se projít podél solných jezer a ornitologické pozorovatelny. Čtyřkilometrovou naučnou stezku nelze než doporučit.

Naučná stezka na Formenteře

Mnoho ptáčků k pozorování, ale bohužel dost malých...

Osamocená stavba na naučné stezce

Dále jsme na Formenteře prošli pláže Illetes a Llevant (spíše omylem, cesta z Es Pujols přes tyto pláže není úplně příjemná a je lepší jít vnitrozemím po naučné stezce), jsou to taky docela pěkné pláže s bílým pískem, ale ve srovnání s Es Pujols prohrávají.

Illetes, Llevant - je to hodně podobné...

Na druhé straně Formentery se nachází rozlehlá pláž Playa de Migjorn se žlutým pískem a obvykle silnějšími vlnami (je to určitě divočejší moře než v poklidném Es Pujols). Na pláži najdete dokonalou restauraci B & B Real Playa, kde se vám poštěstí, že narazíte na nejlepší číšníky na Ibize a Formenteře. Sehraný tým asi pěti lidí bude neustále rotovat kolem vašeho stolu, servírovat jídlo, podávat menu,... Přítelkyně z toho byla trochu nervózní, ale já za ten koncert dávám za jedna :-) Finančně to bylo přitom srovnatelné s ostatními podniky (= oběd pro dva s pitím za cca 40 - 50 €).

Žlutá vlajka nevěstí nic dobrého - medúzy čekají...

Playa de Migjorn

Jinak Playa de Migjorn tento rok bohužel zklamala, po celé délce vlála žlutá vlajka značící velký výskyt medúz (z Blue baru jsme si tedy po jednom žahnutí a jednom drinku pro jistotu zavolali taxi do Es Pujols, kde bylo koupání bez problému).

Blue Bar - z baru se pomalu stává spíše restaurací, míchané nápoje už ani nemají v menu, dělají jen Mojito a Caipi...

Promenáda v San Antoniu, bary, noční život v Ibize

Promenáda v San Antoniu je místo, kolem kterého se od západu slunce vše točí. Dá se říct, že to je jeden z důvodů, proč do San Antonia vůbec jet a nejet místo toho radši třeba někam k Playa d'en Bossa.

Neinvazivní žebrající socha - nemáme je jen v Praze...

Promenádu jsme během dvou týdnů prošli snad desetkrát a v podstatě jsme se utvrdili v tom, co jsem psal už před dvěma lety. Úroveň barů je obecně spíše klesající, naprostá většina z nich sní o tom, že se stanou diskotékou s drahým jednoduchým pitím a spoustou lidí.

Západ slunce z promenády v San Antoniu

Prakticky neexistuje podnik bez naháněčů, takže když půjdete po promenádě v páru, uslyšíte nepříjemné volání "háj mejt" a "najs kapl" tolikrát, že jste nakonec rádi, že je můžete poslat česky do prdele a nikdo vám nerozumí.

Bay Bar je hlučný a má otravné "háj mejt" naháněče – pro mě konečná pro kdysi oblíbený bar. Itaca, která zvenku vypadá jako atrakce na Matějské pouti, již v některé dny snad začala vybírat i vstupné, "háj mejt" naháněči lákají na levné pivo, samovolně zpoplatňují fotky před barem a celkově to působí jako jeden obrovský hlasitý blázinec, kterému se má smysl vyhnout (pokud vám není dvacet). Už kolem Itacy též začíná narůstat počet dealerů drog, syčení jakoby mimoděk "wont sam snif" a "du jů wana be hepy" je často slyšet i v blízkosti policajtů, kteří všechny tyhlety otrapy tolerují.

Bay Bar s naháněči

Itaca

Za Itacou se nachází prodejna dobré zmrzliny, která je ale bohužel v obležení tlupy tlustých starých černošek, které se sugestivně vrhají lidem naproti s nataženou rukou. Většina lidí tyto báby ignoruje, ale občas se najde i nějaký nezkušený jeliman, který jim ze slušnosti na jejich nataženou ruku skočí, podá jim tu svou a už mu kolem ní omotávají náramek (který nejde jen tak sundat a musí se zaplatit), už mu věští budoucnost,... už je zkrátka jejich.

Následuje místo pro výdej disco-náramků. Je absolutní nesmysl kupovat si vstupy za 30-35 € na diskotéky Es Paradis nebo Eden v barech nebo dokonce na internetu předem – každý den na promenádě naleznete lidi s nápisy "Agent de publicidad", kteří vám na ruku nasadí náramek opravňující k volnému vstupu. Tu a tam lze získat také volné vstupy na diskotéky Pacha nebo Amnesia, pozor si však dejte na náramky pro Privilegue - nejedná se o vstupy zdarma, ale o slevové náramky, u kterých může být doplatek při vstupu klidně i 40 € (za 50 € bylo možné koupit normální vstupenku na Tiesta, ke které bylo navíc přibaleno CD a zpáteční lístek na autobus – takže sleva v podobě náramku by rozhodně nebyla zadarmo).

Promenáda se půlí zhruba u vily Mercedes, kde stojí za to posedět v postelích se záclonkami. Mohu doporučit jak míchané nápoje, tak nabízené víno. Jedná se patrně o jeden z mála podniků, který se obejde bez otravných naháněčů (má pouze cosi jako uvaděče, když vstoupíte do areálu, kteří vás ve vší slušnosti usadí). Často ve vile hraje příjemná (tedy klidná) živá hudba.

Po krátké proluce promenáda pokračuje několika hlučnými bary, z nichž nejvýznamnější je Café del Mar (v podstatě žije z podstaty, chtěli jsme si tam koupit aspoň nějaká trička /když už nemají co nabídnout v oblasti pití/ a byli jsme hodně překvapeni, že za 2 roky neudělali vůbec žádnou obměnu repertoáru – mají pořád to samé, nic jsme nekoupili) a nejhlučnější Café Mambo (naháněči do Café Mambo patří opět k ibizské odpuzující "špičce", na druhou stranu pro někoho může být zajímavé popíjet v baru, kde za pultem mixuje Pete Tong nebo třeba Eric Prydz).

Nejlépe jsme se opět cítili až na samém konci promenády v podniku Sun Sea Bar, kde nás uvedla příjemná naháněčka (cítím rozdíl mezi "háj mejt" a "would you like..."). Nabídka míchaných nápojů je v Sun Sea Baru bohatá a chuťově rozhodně zajímavá, potěšila nás i slovensky mluvící obsluha. 

Dobrodruhům můžu určitě doporučit, aby se prošli i dále za Sun Sea Bar, v posledním roce tam vyrostlo ještě pár dalších klidnějších barů se zajímavými interiéry (jungle).

Samozřejmě, pokud je vám 20, je docela dobře možné, že upřednostníte Café Mambo nebo Itacu. Osobně ale myslím, že v baru má být především klid a příjemná ambientní hudba, a že beaty patří až do klubu.

Kluby a diskotéky

Během dvou týdnů jsme byli celkem 3x na diskotéce, z toho dvakrát jsme se nechali pozvat do Es Paradis a jednou cíleně vyhledali Space.

Es Paradis se za léta provozu dokonale přetransformoval v podnik vhodný pro osmnáctileté tlusté angličanky. Vstup zdarma, pivo a hudba hlavně aby hodně duněla. Vizuál je pěkný, ale jinak – bohužel, ani jeden z pokusů nedopadl dobře.

Nedělní Urban Heroes beru tak, že prostě rap na diskotéce nedokážu ocenit (slibovali i r'n'b a funky house, ale byl to hlavně rap). Třeba ta směsice hluků své posluchače má, je fakt, že pár jich i bylo (nejvíc si to užívala jedna rodina českých / slovenských Romů – všechna čest!), ale prostě Ibiza a rap, to mi dohromady nejde...

Páteční Water party bych zhodnotil už asi o něco objektivněji, jelikož se hrál house, respektive hlavně houseové remaky populárních skladeb. DJ MDK tentokrát působil naprosto znuděně; monotónně, bez výrazu a naprosto předvídatelně jako robot míchal jednu skladbu za druhou, a celkově jeho set zcela odpovídal tomu, že jsme na něj všichni přišli zadarmo. V podstatě jsme se tak šli do Es Paradis na disco-náramky jenom zadarmo vyčůrat...

Den D nastal ve středu, kdy jsme se podle plánu podívali do klubu Space na tranceovou noc s Arminem van Buurenem.

Pokud chcete do Spaceu, určitě si předtím odpoledne udělejte výlet na Playa d'en Bossa – to je jediné zaručené místo, kde dostanete disco-náramky. Hned po příchodu na pláž jsme dostali stříbrné opravňující ke vstupu za 20 € (sleva zhruba 50-60% oproti standardní ceně), časem se nám podařilo získat ještě zlaté, které ke stejné slevě navíc přihodily jeden jednodušší míchaný nápoj v ceně (třeba Malibu s džusem).

Z pohledu staršího člověka jsem ocenil, že ve Spaceu nezačínali o půlnoci, ale již ve 22h. Hned na úvod dvojice, jejíž jméno neznám, rozjela v předsálí pořádný tranceový set, jehož jedinou nevýhodou bylo to, že byl snad až moc dobrý a snad až moc mixovaný. Byl to takový průlet hity, kdy na skladbu vyzbyly maximálně 2 minuty a jelo se dál. DJové sice trochu přehrávali, ta vyzařovaná radost byla až křečovitá, ale rozhodně lepší než otrávený xicht v Es Paradis.

Zhruba v jedenáct hodin set oživili dva gay tanečníci na chůdách v kostýmu Mozarta a dvě tanečnice v dobovém kostýmu, rovněž na chůdách. To, co předvedli, pozvedlo celou akci alespoň o dva stupně výš, ty ladné pohyby a vějíře byly dokonalé.

Úderem dvanácté program v již plném předsálí skončil a otevřely se dveře do hlavního velkého sálu, který kromě moderního vizuálu upoutal i svou vůní, kterou si díky respektovanému zákazu kouření udržel po zbytek večera. Nepoznal jsem, kdo dělal předskokana Arminovi, ale vím, že mě to zase tak moc nebavilo. Po směsici hitů z předsálí se celá akce jakoby zresetovala a začala méně výraznými skladbami, takže byl čas na drink. Předskokan skončil v jednu a k pultu přišel Armin van Buuren, který předvedl, že dobrý DJ umí udělat zajímavý set i se skladbami, které nerotují v rádiu každou hodinu. Dokonce i přítelkyně, která na trance chodí víceméně z povinnosti, jeho výkon a výběr melodických nevokálních skladeb ocenila kladně. Nezbytnou třešínkou na dortu byly na pojízdných podstavcích tancující Marie Antoinetty s vějíři, klobouky a dobovými šaty.

Jestliže je něco, co by se dalo klubu Space vytknout, tak je to zastávka nočního discobusu do San Antonia, která není bohužel ta přímo u klubu, ale ta zhruba o 400 metrů dál.

Dalt Vila (Eivissa)

Zasteskne-li se vám na Ibize po matičce Praze, určitě si večer zajeďte do hlavního města ostrova a projděte si uličky v Dalt Vila, vyškrábejte se na kopec ke katedrále. Nad rušnými uličkami s restauracemi a bary najdete takřka labyrint úzkých uliček, kde bydlí normální lidé, kde se potulují kočky a kde vládne klid a mír. Z úplněho vrcholu se pak můžete rozhlédnout přes celou Eivissu a vyfotit se u katedrály, jejíž část se nyní bohužel rekonstruuje na první pohled způsobem, který si s ničím nezadá s opravou Karlova mostu (betonová zadní část katedrály je fakt terno).

Dalt Vila

Dalt Vila

Dalt Vila

Dalt Vila

Dalt Vila

Závěr aneb obava z krize je na místě

Ibiza a Formentera stále mají co nabídnout. Dají se vybrat dobré pláže, dobré restaurace, dobré bary. Ale musí se umět vybírat, kvalita bohužel není samozřejmostí.

Naprostá většina podniků investuje nejvíce úsilí do propagace a naháněčů, orientace na pasanty, lidi, kteří přijdou jen jednou, je značná. V restauraci na pláži Es Puetó jsme si sedli ke stolu a patnáct minut jsme se kochali pohledem na moře. Přestože kolem nás prošli číšníci snad desetkrát, dělali, jako kdybychom tam nebyli. La Cantina ve středu San Antonia byl asi největší průšvih – objednali jsme si relativně rychle oběd a pak jsme téměř hodinu popíjeli donesenou kolu s ledem, který byl pravděpodobně vytvořen z mořské vody. Když už jsme se zvedali, donesli nám konečně lehce připálené jídlo z nevábně vypadající kuchyně. Na zaplacení jsme pak čekali ještě asi deset minut, a když nikdo nešel, nechali jsme jim na stole méně peněz než měl oběd stát a víckrát nás tam neviděli. Lenost, neochota, neorientace na zákazníka = typický rys většiny číšníků.

Čestnou výjimku tvořila jen obsluha v restauracích Amarant na Cala Codolar a B & B Real Playa na Formenteře (Ca Marí, Platja de Migjorn), dobrý byl oběd taky v Es Pujols v trochu zapadlé restauraci Ma Vie, z hlediska barů se osvědčila Vila Mercedes, Sun Sea bar (oba v San Antoniu) a Blue Bar (Formentera).

Taxikáři jsou slušní a poctiví, za necelé euro na kilometr jezdí levněji než v Praze. Autobusová doprava nějak funguje, jen je škoda, že vystavení tzv. "bonobus karty", na kterou se jezdí zhruba za polovinu ceny, trvá týden, a turisté jsou tak znevýhodněni. Přitom autobusáci kolikrát stráví prodejem a kontrolou lístků deset minut, než vůbec vyjedou – přiložení čipové karty by bylo ve výsledku snad i levnější. Ceny za autobusovou dopravu oproti loňskému roku stouply zhruba o 33%, cena za trajekt na Formenteru zhruba o 16%.

Po boomu na přelomu tisíciletí se nyní Ibiza dostává do stádia dojné krávy, což je trochu škoda. Tím neříkám, že byste tam neměli jezdit, ale je dobré se na to připravit. Pokud chcete jet na Ibizu kvůli klubovým akcím, mějte na paměti, že loď se pomalu potápí a že inzerované ceny na internetu (kolem 50 - 60 €) jsou jen vzpomínkou na časy dávno minulé – v reálu půjdete na většinu akcí zhruba za 20 € nebo dokonce zadarmo, stačí se jen projít po promenádě v San Antoniu (Es Paradis, Eden, Amnesia, Pacha) nebo si zajít na pláž Playa d'en Bossa (prokazatelně Space a Amnesia, ale rozdávačů lístků bylo více). Pití na diskotékách šlo s cenou taky o něco níže, zisk se udržuje spíše snižováním kvality.

Co se hotelu týče, zkusil bych být vámi vybrat spíše nějaký all inclusive hotel s dobrými referencemi. Jinak je stravování mimo hotel spíš problematické a hodně o náhodě.

Termín začátek září bych po zkušenostech z minulých let už asi doporučil spíše starším lidem nebo dětem, zkrátka těm, kteří nemohou moc na rozpálené slunce. V roce 2008 jsme na Ibize padali horkem a jakýkoli mrak na obloze působil jako zázrak, 2009 víceméně také, ale od roku 2010 jdou průměrné teploty dolů, a místo obvyklých 32-34°C bylo většinu dní tentokrát kolem 26-27°C, přičemž dost často bylo polojasno nebo dokonce zataženo. Globální oteplování malou dobu ledovou asi nezastaví.

Obligátní "Příští rok zase na Ibizu" se u mě tentokrát nekoná, takže pokud si tento článek čte někdo, kdo je schopen nabídnout zajímavé tipy nebo dokonce zájezd na  Varadero, Cayo Largo nebo Curaçao, určitě napište do komentářů. Formentera je sice možná evropský karibik, ale cítím, že jsem už dozrál na ten opravdový.