Ibiza & Formentera 2009 - zápisky z dovolené, fotky z pláží i vnitrozemí + video

I v létě 2009 jsme si s přítelkyní neodpustili návštěvu Ibizy, ostrova rozmanitých pláží a bohatého nočního života. Dokonalá kombinace perfektních služeb CK Fisher a hotelu Osiris, bezpočet barů a spousta vyhlášených klubů, plus samozřejmě možnost koupání na různorodých plážích s plavkami i bez nás protentokrát zlákala k prodlouženému čtrnáctidennímu pobytu. Oproti týdennímu pobytu tak zbylo více času nejen na odpočinek, ale také na poznávání "zapadlých" a San Antoniu vzdálených pláží, z nichž některé sice stály za starou bačkoru, ale ty druhé... ty stály za to ;-)

Tímto článkem bych rád volně navázal na sérii článků z dovolené v roce 2008 s tím, že co nebude z původní série popřeno, to platí stále dál...

Hotel Osiris - nově s WiFi

Ubytování v hotelu Osiris bylo stejně jako minulý rok bez jediného problému – pominu-li fakt, že bylo nutné u Fischera kvůli brzkému vyprodání požádat o "nadkapacitní rezervaci" (že bych hotel tady na blogu příliš vychválil?).

I nadále si hotel ponechal určitou "rodinnou atmosféru" – personál byl ochotný a orientovaný na své klienty, barman si pamatoval, co si dáváme k pití a snažil se komunikovat v češtině. Čtvrtečního animačního programu s bavičem Je-súsem se zúčastnil celý management podniku (patrně dvě blondýny středního věku s rodinami, lehce retardovaný syn zatancoval v duchu Pavla Lišky na skladbu od Jacksona,..).

O kvalitě hotelu asi nejlépe hovoří fakt, že jsme v něm potkali téměř stejné hosty jako minulý rok – velké procento klientů se do hotelu pravidelně vrací a osobně se jim vůbec nedivím (jedna česká rodina byla v hotelu již posedmé).

Nově v hotelu přibyly fény na pokojích a v salonku v přízemí se bylo možné připojit na internet – buď pomocí terminálu (za pár euro na hodinu) nebo pomocí bezplatného WiFi. Dosah a kvalita WiFi nebyla příliš dobrá – často se stalo, že byl router například vypojený ze zásuvky nebo se k němu nebylo možné připojit (v takovém případě je zapotřebí být dostatečně smělý a router vytáhnout na 5 sekund ze zdi – po restartu je vše opět v pohodě).

Nemá smysl se pídit po pokoji v blízkosti salonku, dosah WiFi je kvůli absenci antény na routeru skutečně jen pár metrů. Z hlediska rychlosti však plně postačuje i pro sledování ČT24, o Skype nemluvě.

Jestli má cenu s sebou na Ibizu tahat notebook si nejsem jistý, nicméně smartphone Xperia X1 (s navigací) jsem díky WiFi využil opravdu mnohokrát.

Pláže na Ibize a Formenteře

Relativní dostatek financí nás tentokrát neomezoval na návštěvy pláží v okolí San Antonia. Co si budeme nalhávat - pláž u hotelu Osiris obstojí maximálně ve srovnání s jihočeským "kačákem" a trojice pěkná Cala Conta, přelidněná skorovelkovýrobna Cala Tarida a nudná Cala Bassa rychle omrzí (z těchto tří bych doporučil snad již jen Cala Conta kvůli dobrému písku, hezkým zákoutím a restauraci s indickými jídly).

Rozhodli jsme se projet téměř křížem krážem celou Ibizu a prozkoumat různé pláže a zálivy. Občas nás zaujal pohled, občas jen název na mapě, inspirovat jsme se nechali také ochotnými taxikáři.

Jako první nás zaujal záliv Cala Xuclá (Xuclar) a je třeba přiznat, že z nás měl mladý taxikář opravdu velkou radost. Začal obíhat zkušenější kolegy a vyzvídat, co je to "kala chuklá" vlastně zač a jak se tam jede. Nakonec mu jeden ze starších taxikářů cestu vysvětlil a vydali jsme se na sever, asi 3 km od zálivu Portinatx.

Cesta ze San Antonia trvala dobrých 45 minut a poslední kilometry v serpentýnách opravdu stály za to. Lehčí o nějakých 45 euro nás vysadil, vyfotil si mobilem místo, kde ještě nikdy nebyl, a odjel se slovy, že si máme nechat zavolat na cestu zpátky z baru někoho jiného, že už do podobné díry nikdy nepojede.

Pohled na Cala Xuclá

Výhled z Cala Xuclá

Cala Xuclá je typickým představitelem velmi klidného malého zálivu pro uzavřenou skupinu nadšenců, kteří na nás koukali jako vyorané myši. Kamenitá až prašná pláž s čistou vodou měla svou hlavní a zřejmě i jedinou devizu – naprostý klid. 

Místo, kde se zastavil čas, disponovalo malým barem s vychlazenou kolou za cca 2,5€, personálem bez elementární znalosti angličtiny (pár semestrů španělštiny přišlo vhod) a hlavně personálem bez telefonu.

Vydali jsme se tedy podle GPS navigace pěšky směrem k zálivu Portinatx s cílem ulovit tam nějaké taxi, případně autobus. Cesta byla poměrně nepříjemná – okolní příroda byla vyprahlá a stačilo jen trochu sejít z asfaltové cesty a v tu ránu byla noha plná trnů.

Aquapark u hotelu El Greco - Portinatx

 
Aquapark u hotelu El Greco - Portinatx

Asi po hodině jsme dorazili do Portinatx, a jelikož stanoviště taxi zelo prázdnotou, sešli jsme postupně kolem opuštěného aquaparku u hotelu El Greco k pláži a majáku s cílem potkat tam dole něco, co nás někam doveze.

Nic jsme nenašli, a tak jsem udělal jen pár fotek a šli jsme zpátky nahoru do vsi, kde jsme nakonec našli autobus do Santa Eularia, ze které již nebyl problém sehnat nějaké taxi, abychom stihli večeři v hotelu.

Portinatx

Portinatx

Portinatx

Výlet na sever byl poněkud rozpačitý a nejsem si jistý, jestli bych ho za ty peníze absolvoval znovu. Na zpáteční cestě mě však zaujalo městečko Santa Eularia, a jelikož nebyl čas ho pořádně navštívit, udělali jsme si jeden z dalších výletů přesně tím směrem.

Původní plán – vykoupat se v Sta. Eularia – se nám snažil taxikář ze všech sil vymluvit. Celou dobu se nás ptal, jestli tam jedeme za kamarády nebo jestli se tam vážně chceme jet vykoupat, čemuž odpovídaly ručníky v našich rukách. Nicméně vymluvit jsme si to nenechali.

Vystřízlivění přinesl až pohled na tamější pláž (srovnatelnou snad jen s tou před hotelem Osiris), který vyústil v kvízovou otázku pro skupinu nedalekých jiných taxikářů.

Po krátkém dohadování se taxikáři shodli, že definici hezké a zajímavé pláže, kde nebude moc lidí, nejlépe splní záliv Cala Boix s nejčernějším pískem na Ibize.

Jako "záchranná pláž" se Cala Boix hodila dokonale, a pokud chcete zkusit na Ibize něco jiného nebo si postavit hrad z tekutého a lehce mazlavého písku, je Cala Boix velice vhodná.

Cala Boix

Cala Boix

Na druhou stranu je to asi jedna z nejvzdálenějších pláží ze San Antonia a jet taxíkem obě cesty je poměrně drahá sranda – vhodné je v maximální míře využít autobus San Antonio - Sta. Eularia. Pokud si budete chtít dát v Cala Boix nějaké jídlo, je lepší umět španělsky. 

Přestože jsme zvolili restauraci s anglickým jídelním lístkem, obsluha neuměla anglicky ani ň. Nicméně nakonec jsme se nějak dohodli a i taxíka zpět do Sta. Eularie nám zavolali.

Největším "objevem" mezi plážemi a jednoznačným tipem se stal záliv Sa Caleta na jihu ostrova. Nenechte se zmást relativní blízkostí pláže od letiště – přestože z pláže uvidíte přistávat každou chvíli nějaké letadlo, dojít pěšky se z letiště po nepřehledné cestě prakticky nedá (hrozí srážka s autem).

Ideální je použít autobusové spojení San Antoni - Cala Vadella s přestupem v Eivisse. Pláž a celá scenerie je nádherná a když se náhodou začnete nudit, můžete jít prozkoumat nedaleké opuštěné (zřejmě vojenské) šachty a různá zákoutí.

Sa Caleta

Sa Caleta

Sa Caleta

Přestože se mi Sa Caleta opravdu hodně líbila, nejhezčí pláže i nadále zůstávají na Formenteře, kam je možné se dopravit trajektem z Eivissy (kupte si lístky na hotelu, ušetříte cca 15€!). I přes vysokou cenu trajektu (zlevněný zpáteční trajekt za cca 35 Eur na osobu) a vyšší cenu jídla a pití by byla chyba se o tento výlet do "evropského karibiku" ošidit. Vše, co jsem napsal před rokem platí i nadále, přidávám jen pár dalších fotografií:

Formentera


Cesta z přístavu směrem k pláži Illetes - pokud nechcete jet taxíkem...


Cestou nezabloudíte

I na Formenteru dorazilo graffiti :-(

Solná pole

Illetes

Llevant

Další fotografie naleznete v galerii z roku 2008.

Bary a kluby – do stejné řeky dvakrát nevstoupíš! 

Z hlediska barů a klubů na Ibize mám po létu 2009 trochu deziluzi – buď se mi někde rozbily růžové brýle, nebo to jde na Ibize pomalu do háje.

Všechny zavedené noční podniky se chovají tak, jak mohou snad jen na Ibize. Všude jinde by totiž s podobným přístupem ztratily veškerou klientelu.

V tomto je Ibiza naprosto fascinující oázou, kde běžné ekonomické zákonitosti dostávají na frak.

V roce 2008 jsem si velmi pochvaloval chill-out zónu ve Vile Mercedes (San Antonio) a Blue Bar (Platja de Migjorn, Formentera). Bohužel to vypadá, že v těchto (a asi ani jiných podnicích) neexistuje žádný stálý personál; mám pocit, že jednotlivé podniky najímají jednorázově pracovníky vždy až na sezonu, a podle možností čerstvě nabrané pracovní síly sestavují svoji nabídku.

V horším případě mají pracovníky stále stejné, a po úspěšné sezoně cíleně snižují kvalitu ve snaze maximalizovat zisk.

Výsledek? V nejvyhlášenějším baru Café Del Mar vám za zvuku příjemné hudby a v příjemném prostředí donesou nápojový lístek s asi šesti (!) koktejly kolem 15 €, a když si po dlouhém vybírání mezi coco loco, cuba libre a piňakoládou něco vyberete, donesou vám předraženou břečku, kterou by se vám v Praze styděli donést – malá obyčejná sklenice, žádné "divadýlko" (šejkr jsem za barem nezahlédl, o nějakém žonglování s lahvemi nemůže být ani řeč,...) a žádné ozdoby ani ovoce.

Podobná situace – omezení nápojového lístku na minimum – bohužel nastala i ve Vile Mercedes a v Blue Baru. Přestože v porovnání s Café Del Mar tyto podniky nabídly více, příště si návštěvu velmi rozmyslím.

Naopak pochválit musím (dle kvality zřejmě nově otevřený) Sun Sea bar asi 300 metrů za Café Del Mar, kde měli na výběr přes 70 míchaných nápojů. Pár jsme jich vyzkoušeli a u žádného jsme nelitovali.

Dobrou kvalitu si udržel také Bay bar na začátku promenády – navzdory dlouholeté tradici se meziročně spíše zlepšil a dokonce i trochu ztlumil hudbu, takže se v něm dalo i popovídat.

Z hlediska klubů mě v roce 2009 příjemně překvapila Amnesia, do které jsme zašli na Armina van Buurena a mého oblíbence z minulého roku – Rogera Sancheze. Hned na úvod 3 pozitivní věci:

• do Amnézie jede ze San Antonia autobusový svoz zdarma (v ceně vstupenky za asi 30€)
• celá Amnézie je od roku 2009 nekuřácká
• hlavní hvězdy večera začaly hrát už od začátku, takže jsem o ně tentokrát nepřišel (čekat na PvD do půl páté se mi v roce 2006 nechtělo)

Subjektivně se mi zdálo, že se poněkud snížila úroveň buzerace návštěvníků, a i když se v hale stále oficiálně nesmí fotit, tak to již nikdo zase tak moc neřešil a neprohledávali nám kapsy jako v roce 2006.

Z hlediska setů mě kupodivu více bavil Armin – přestože měl o něco menší publikum než jeho konkurent, bylo vidět, že si set užívá a že reflektuje dění na parketu. Kombinace vokálů s progresivnějšími věcmi mi sedla a když se občas přidala i nějaká vzpomínka (typu Nalin & Kane - Beachball), byl jsem naprosto spokojený.

Roger Sanchez ve vedlejším sále přilákal na svou směsici tvrdšího houseu a občasného ječení větší polovinu (převážně metrosexuálních) návštěvníků a dokázal je uvést do patřičného varu. Mě jeho set protentokrát nudil a měl jsem pocit, že do jeho sálu už nepatřím.

Největším zklamáním pro mě byla Pacha, zřejmě také proto, že jsem si od ní po zkušenostech z minulých let sliboval nejvíce. Bez většího váhání si troufám označit oněch 2x 60 € za tamější vstup + 2x 17 € za red bully nejhůře investovanými penězi v mém životě.

Nudný set Swedish House Mafia byl bez jakéhokoli nápadu, zvuk byl silně přebasovaný, jediná pozitiva lze spatřit snad jen ve vizuálu – ten v Pachi umí.

Oproti Amnézii zůstala Pacha kuřácká, z čehož jsem mylně nabyl dojmu, že si v ní můžu dělat, co chci – jelikož jsem se nebavil, začal jsem dělat to, co na akcích obvykle dělám, když se nudím. Začal jsem natáčet.

Po natočení pár záběrů (viz níže video) mi zaklepala na rameno ochranka, a protože jsem úplně neporozuměl, co po mně vlastně chce (jestli smazat záznam, odevzdat kameru do úschovny nebo odejít) jsme se sbalili a jeli do hotelu.

Přestože je natáčení a focení ve všech klubech na Ibize z nějakých důvodů zakázané, dlužno dodat, že v samotné Pachi žádná značka přeškrtnuté kamery nebo fotoaparátu nebyla (zato byly všude piktogramy povolených cigaret).

Na závěr dovolené na Ibize jsme zašli na vodní party do osvědčeného klubu Es Paradis. Netuším, kdo v ten večer hrál, ale vím, že nás to docela bavilo. Možná i proto, že byl Es Paradis rovněž nekuřácký a že jsme do něj dostali vstup zdarma od slečen na promenádě.

Za poměrně malé peníze jsme si tam navíc nechali namíchat na první pohled nevinný koktejl, ze kterého jsme se opili více než kdysi na Stodolní. Barman alkoholem rozhodně nešetřil.

Vláček do vinného sklepa Sa Cova

Po celém San Antoniu a zejména v autobusech jsou rozvěšené reklamy na vláček jedoucí do vinného sklepa Sa Cova. Zprvu nudně vyhlížející výlet pro důchodce zpětně hodnotím jako nejlépe investovaných 2x 12 €.

Přestože věkový rozdíl mezi námi a ostatními návštěvníky činil minimálně 40 let, byla cesta za vínem opravdu zábavná. Z autobusového nádraží jsme vyjeli směrem do vnitrozemí, a po úzkých cestičkách jsme pomalu stoupali k vinařství Sa Cova. Jelikož je Ibiza běžně velmi vyprahlý a ve vnitrozemí ne úplně vzhledný ostrov, bylo zajímavé vidět jeho úrodnou část plnou ovoce a zvěře.

Celý výlet byl navíc náležitě v angličtině a francouzštině komentován řidičem, takže jsme se i něco dozvěděli.

Vláček do vinařství Sa Cova

Ve vinařství jsme dostali přednášku o pěstování vína na Ibize a po degustaci jsme si mohli víno koupit v lahvích domů – to jsme také jako jediní z celého výletu udělali, protože nám víno, zejména to bílé, docela chutnalo.

Při výletu do vinice bylo možné vidět speciální rasu psa, který má původ na Baleárech - Ibizský Podengo.

 

Úrodné vnitrozemí

Úrodné vnitrozemí

Úrodné vnitrozemí

Úrodné vnitrozemí

Video z pláží, měst a klubu Pacha

I protentokrát jsem si pro Vás dovolil sestříhat amatérské (!) krátké video, kde je možné si prohlédnout zálivy Cala Boix, Cala Conta, pláž Sa Caleta, přístav La Savina na Formenteře a jeho okolí, Platja Des Illetes, Platja Llevant, Es Pujols, noční život v San Antoniu a v Eivisse.

A v roce 2010... zase na Ibizu!

Přestože jsme se v roce 2009 na Ibize párkrát "spálili" (nikoli od slunce), pořád to vypadá, že i v roce 2010 bude Ibiza první volbou – nic lepšího v dosahu 3 hodin letu totiž asi není. A pro ty, kteří by se rozhodli jet na Ibizu také, zde mám 10+1 dobře míněných rad na závěr:

1. Minimální kapesné by mělo být při využití polopenze alespoň 50 € na osobu a den - přežijete samozřejmě i s méně penězi, ale neužijete si Ibizu a Formenteru naplno
2. Taxi stojí cca 1 € / 1 km – nemá smysl se ho bát, na Formenteře je jeho použití prakticky nutné
3. Zajímavé pláže na Ibize, které byste neměli minout: Cala Conta, Sa Caleta, Cala Boix
4. Zajímavé pláže na Formenteře: všechny, ale zejména Platja de Migjorn v okolí Blue Baru
5. Podniky, které stojí za to: SunSea bar, Es Paradis (San Antonio), Amnesia - pozor, na diskotékách se nesmí fotit ani natáčet
6. Ignorujte prodejce s africkým původem - jedná se o dealery drog nebo pasáky, kteří své aktivity maskují prodejem slunečních brýlí za 100 €; čím více jim řeknete, tím více jsou dotěrní
7. Nudistické pláže vznikají na Ibize spíše spontánně dle složení lidí na pláži, vesměs se jedná o malé zálivy nebo okraje větších pláží; na Formenteře jsou nudisté prakticky na všech plážích (čím více lidí, tím více jsou na kraji, nicméně jsou všude)
8. Půjčování aut se většině lidí nevyplatí – cena je velmi vysoká a na Formenteře se navíc platí mýto i za prašnou cestu IV. třídy
9. Zajeďte si do vinice Sa Cova – stojí to za to
10. Navštivte centrum Dalt Vila v Eivisse – nejde jen o katedrálu a výhled, ale také o úzké uličky s mnoha zákoutími a restauracemi
11. Při odletu zvažte, zda se nedopravíte na letiště jinak než autobusem CK Fischer – je více než vhodné být na letišti první, celá fronta se odbavuje cca 2 hodiny a budete-li poslední, nestihnete si nakoupit. Vhodné a pohodlnější je využít linkový autobus nebo taxi.